04
May 17

Jak být krásnější za pár minut a za pár kaček

Přeložila: Magdaléna Katolická | Follow: Twitter

S malým dítětem není moc času na to dělat se krásnou. V době kdy potomek spí, jste rádi, že umyjete nádobí, uvaříte, pustíte pračku, zkouknete maily nebo… se třeba taky vydáte do říše snů. Zkrátka s dítětem (ale vlastně i bez něj) se každá minuta počítá a každá rada pro krásu (a zdraví) přijde vhod. A pokud je bio, eko, skutečně funguje, zrealizovat ji netrvá dlouho a přitom je šetrná k peněžence, není co řešit.

Tak víte co? Objevila jsem další skvosty. A hned jsem je vyzkoušela! A u některých z nich hodlám zůstat, možná už napořád…

Vlasy

Bio a eko produkty jsou in, týká se to potravin, pracích a úklidových prostředků, oblečení i drogerie včetně přípravků na vlasy. Ale ať už si koupíte ten či onen šampon, koupíte si také spoustu chemikálií, které se vám přes pokožku hlavy pěkně vstřebají do těla. Naštěstí jsou na světě i jiné způsoby, jak si umýt vlasy.

Extrémní variantou mytí vlasu je jejich absolutní nemytí. Spolehnout se na matku přírodu, která nás stvořila (téměř) dokonalé, a tak jistě myslela i na to, jak naše vlasy udržet jakš-takš v pohodě. Pokud ale chodíte do práce nebo nechcete týdny a týdny oblažovat své okolí mastnou kšicí, která se snaží dostat do rovnováhy, harmonie a všeobecné pohody, existují i jiné možnosti, třeba žitná mouka.

Ano, čtete správně. Vlasy si můžete umít mokou. A myslím, že budete spokojení. Bude vám stačit lžíce žitné mouky (bio, ať jste in :) ), zalít ji třemi lžícemi teplé vody, promíchat a vmasírovat do mokrých vlasů. Čím delší vlasy máte, tím více mouky dáte, logicky. Důležité je následně přidat poměrově (nebo od oka) také vodu, aby bylo vzniklé těsto tak akorát.

Osobně jsem dříve dělala těstíčko spíše hustší, teď ale preferuji řidší, až téměř tekoucí variantu.

Hmotu naberete do dlaně a vhnětete do vlasů, mnete je a přehazujete ze strany na stranu, necháte pár minutek působit a spláchnete, pak spláchnete znova a znova, abyste odstranili všechno těsto, jinak by totiž vaše hlava nevoněla jako pekárna a zůstaly by v ní tu a tam těstové hrudky.

Tak… vlasy máte čisté, ale chybí jim lesk. I pro ten ale existuje jednoduchý a levný minimalistický tip, který vám vlasy nezničí a tělo ani rodinný rozpočet nezatíží  (jablečný) ocet. Stačí ho trochu nalít do sklenice, přidat studenou vodu a přelít přes vlasy. Je to akce trochu otužilecká, ale zvyknete si, výsledek za to zkrátka stojí. Opět necháte působit a pak opláchnete vlažnou nebo i trochu teplejší vodou.

Tady byste mohli skončit, ale nemusíte. Podle barvy vašich vlasů si totiž můžete připravit bylinný odvar (což je v podstatě jen příhodný čaj  heřmánek na blond, kopřiva na tmavé, …) a ten už z vlasů nevymývat.

Přiznám se, tento krok jsem zatím nevyzkoušela, nemám doma kopřivový čaj a při nákupu na něj vždycky zapomenu. Ale i tak vlasy prokoukly.

Kůže

Už jsme tu měli peeling z oleje a kávy, co ale využít olivový olej jen tak samotný na promazávání kůže? Jde to a pokud budete mnout dostatečně dlouho, ani nebudete mastní. Další (voňavější) možností je olej kokosový nebo přilít do napuštěné vany mléko. Až přestanete relaxovat a vytáhnete špunt, opláhněte se vlažnou vodou.

Zuby a dásně

Kokosový olej ještě jednou, tentokrát na výplach dutiny ústní. Stačí nabrat lžíci kokosového oleje, dát si ji do pusy a hodnou chvíli (cca 15 minut) ji pasírovat mezi zuby. Bude vás bolet člist, ale když vydržíte, nejen že si lehce (v podstatě neznatelně) vybělíte zuby, ale také je naleštíte a dostanete ze záhybů dásní bakterie, které stojí za jejich zánětem.

Bělejších zubů a zdravějších dásní můžete dosáhnout ještě tím, že si budete pusu vyplachovat 3% roztokem peroxidu vodíku na desinfekci ran, který koupíte v lékárně. Není třeba se bát, na obalu je tento způsob použití přímo uveden! Pro odstranění podivné chuti lze ředit s vodou.

Tak to je vše. Další tipy a nápady zase přístě…


27
Dec 16

Proč už je můj telefon zase vybitý?

Přeložila: Magdaléna Katolická | Follow: Twitter
RAW1RLRTM7

Sedím na židli na mezinárodní letišti v Daytonu, let má zpoždění. Listuji tweety, fotkami a jinými druhy obsahu na zařízení v mých dlaních, čekám na informaci, zda i příští let bude zrušen. A všichni kolem dělají to stejné – moře lidí ztracených v záři obrazovek, spolu, přesto sami.

Mé počínání přeruší zlověstně blikající červený pruh a varování: vybitá baterie.

První reakce: frustrace, podráždění, mrzutost.
Proč je můj telefon už zase vybitý? Nemůžu tomu uvěřit!

Samozřejmě jsem se díky němu uklidňoval poslední hodinu (či dvě). Zběsile jsem přejížděl obrazovku, přeskakoval z ikony na ikonu a hledal další prchavou dávku dopaminu. Mé chování: zpátečnické a impulzivní, opak smysluplného. Tyto činnosti, když jsou prováděny příliš často, ztrácejí na významu, stejně jako přeblikávání televizních stanic. Je to jakási postmoderní nervozita podobná té, kterou zažívá narkoman toužící po další dávce.

Ale není to vina mého telefonu, je moje: málokdy je vina na hmotné věci. Věc není problém, to my.

Jakmile jsem si tohle uvědomil, odložil jsem telefon a ponořil se do okolního světa. Nejdříve jsem ale odeslala poslední tweet:

Pokud je váš telefon neustále „vybitý“, možná není on ten, kdo má problém.

Z originálu: Why is my phone about to die?
Za fotku díky: StockSnap.io


12
Dec 16

Zbavování se věcí „jen pro případ“: 20 dolarů, 20 minut

Přeložila: Magdaléna Katolická | Follow: Twitter
849083F528

Často si necháváme věci jen tak pro případ: Nedokážeme se jich zbavit, protože by se nám v daleké, neexistující a hypotetické budoucnosti mohly hodit. Skladujeme je kvůli mizivé možnosti, že bychom je využili na cestách a na dovolené.

Takové věci si nemusíme nechávat, stěží je kdy použijeme. Jen doma leží, stojí v cestě, táhnou nás k zemi. Většinou jde o věci, které vůbec nepotřebujeme.

Když se jich místo toho zbavíme, nebudou nám už překážet, uvolní místo.

Během posledních pár let jsme se s Ryanem zbavili většiny těchto věcí „jen pro případ“. A u příležitosti turné k naší poslední knize jsme se přesvědčili, že jsme si žádné takové věci nezabalili s sebou.

Potom jsme otestovali naši hypotézu, tzv. pravidlo 20/20:

Cokoliv čeho se vzdáme a co budeme v budoucnu potřebovat, dokážeme nahradit za méně než 20 dolarů a 20 minut na místě, na kterém se budeme nacházet.

Zatím se tato hypotéza ukázala jako pravdivá ve 100 % případů. A když jsme náhodou potřebovali nahradit něco z věcí „jen pro případ“ (což bylo v méně než 5 případech dohromady a celkem), nikdy nás to nestálo více jak 20 dolarů nebo 20 minut našeho času. Tato teorie zkrátka funguje v 99 % případů pro 99 % všech položek a pro 99 % všech lidí – včetně vás.

A co je důležitější: nic z toho nám nechybělo, nemuseli jsme to ničím nahrazovat.

Díky tomu jsme si pročistili hlavu, udělali si místo a shodili tíhu ze svých ramen.

A co si jen pro případ necháváte vy?

S originálu: Getting rid of just-in-case items: 20 dollars, 20 minutes
Za fotku díky: StockSnap.io


10
Oct 16

Minimalistické pravidlo 90/90

Přeložila: Magdaléna Katolická | Follow: Twitter
AYSVGBFCHG

Pravidla mohou svazovat, omezovat, mohou být nudná – ale mají smysl, zejména v případech, kdy chceme něco změnit.

Stává se totiž až příliš často, že zůstaneme „stát na místě“, a to i v případech, kdy jsme se pro zjednodušení svého života už rozhodli. Hned jak jsme konfrontovaní se vším tím majetkem – užitečným i neužitečným – je bez pravidel zkrátka obtížné (ne-li nemožné) poznat, co má skutečnou hodnotu a co si necháváme jen tak pro případ.

Zde je jedno pravidlo, které pomohlo Joshuovi a Ryanovi: Podívejte se na vše, co vlastníte. Něco vyberte. Cokoliv. Použili jste tuto věc v předchozích 90 dnech? Ne? A plánujete ji použít během následujících 90 dní? Ne? Pak je zcela v pořádku zbavit se jí.

Možná pro vás není pravidlo 90 dní to pravé pravidlo. Možná je to pravidlo 120 dní nebo 6 měsíců. Ať už je to ale jakkoliv, buďte upřímní. Pokud vám daná věc neslouží nebo vám nepřináší radost, ponechat si ji je jen stěží správná cesta ke smysluplnému životu.

Z originálu: 90/90 minimalism rule
Za fotku díky: StockSnap.io


16
Sep 16

Máme za sebou rok ticha

Napsala: Magdaléna Katolická | Follow: Twitter
rok_ticha
Je to více než rok, co se na našich stránkách objevil poslední post. Důvodů bylo hned několik. Jeden přibližuje Budhův citát výše, dalšími byly lenost, touha po odpočinku a život sám ve své nahotě a kráse. Stalo se toho hodně. Něco odhalí další posty, něco zůstane skryto na chvíli, na delší čas, napořád.

promarnime

A jaký byl váš rok?
Minimalistický? Maximalistický?
Minimalisticky maximalistický?