27
Dec 16

Proč už je můj telefon zase vybitý?

Přeložila: Magdaléna Katolická | Follow: Twitter
RAW1RLRTM7

Sedím na židli na mezinárodní letišti v Daytonu, let má zpoždění. Listuji tweety, fotkami a jinými druhy obsahu na zařízení v mých dlaních, čekám na informaci, zda i příští let bude zrušen. A všichni kolem dělají to stejné – moře lidí ztracených v záři obrazovek, spolu, přesto sami.

Mé počínání přeruší zlověstně blikající červený pruh a varování: vybitá baterie.

První reakce: frustrace, podráždění, mrzutost.
Proč je můj telefon už zase vybitý? Nemůžu tomu uvěřit!

Samozřejmě jsem se díky němu uklidňoval poslední hodinu (či dvě). Zběsile jsem přejížděl obrazovku, přeskakoval z ikony na ikonu a hledal další prchavou dávku dopaminu. Mé chování: zpátečnické a impulzivní, opak smysluplného. Tyto činnosti, když jsou prováděny příliš často, ztrácejí na významu, stejně jako přeblikávání televizních stanic. Je to jakási postmoderní nervozita podobná té, kterou zažívá narkoman toužící po další dávce.

Ale není to vina mého telefonu, je moje: málokdy je vina na hmotné věci. Věc není problém, to my.

Jakmile jsem si tohle uvědomil, odložil jsem telefon a ponořil se do okolního světa. Nejdříve jsem ale odeslala poslední tweet:

Pokud je váš telefon neustále „vybitý“, možná není on ten, kdo má problém.

Z originálu: Why is my phone about to die?
Za fotku díky: StockSnap.io


12
Dec 16

Zbavování se věcí „jen pro případ“: 20 dolarů, 20 minut

Přeložila: Magdaléna Katolická | Follow: Twitter
849083F528

Často si necháváme věci jen tak pro případ: Nedokážeme se jich zbavit, protože by se nám v daleké, neexistující a hypotetické budoucnosti mohly hodit. Skladujeme je kvůli mizivé možnosti, že bychom je využili na cestách a na dovolené.

Takové věci si nemusíme nechávat, stěží je kdy použijeme. Jen doma leží, stojí v cestě, táhnou nás k zemi. Většinou jde o věci, které vůbec nepotřebujeme.

Když se jich místo toho zbavíme, nebudou nám už překážet, uvolní místo.

Během posledních pár let jsme se s Ryanem zbavili většiny těchto věcí „jen pro případ“. A u příležitosti turné k naší poslední knize jsme se přesvědčili, že jsme si žádné takové věci nezabalili s sebou.

Potom jsme otestovali naši hypotézu, tzv. pravidlo 20/20:

Cokoliv čeho se vzdáme a co budeme v budoucnu potřebovat, dokážeme nahradit za méně než 20 dolarů a 20 minut na místě, na kterém se budeme nacházet.

Zatím se tato hypotéza ukázala jako pravdivá ve 100 % případů. A když jsme náhodou potřebovali nahradit něco z věcí „jen pro případ“ (což bylo v méně než 5 případech dohromady a celkem), nikdy nás to nestálo více jak 20 dolarů nebo 20 minut našeho času. Tato teorie zkrátka funguje v 99 % případů pro 99 % všech položek a pro 99 % všech lidí – včetně vás.

A co je důležitější: nic z toho nám nechybělo, nemuseli jsme to ničím nahrazovat.

Díky tomu jsme si pročistili hlavu, udělali si místo a shodili tíhu ze svých ramen.

A co si jen pro případ necháváte vy?

S originálu: Getting rid of just-in-case items: 20 dollars, 20 minutes
Za fotku díky: StockSnap.io


16
Sep 16

Máme za sebou rok ticha

Napsala: Magdaléna Katolická | Follow: Twitter
rok_ticha
Je to více než rok, co se na našich stránkách objevil poslední post. Důvodů bylo hned několik. Jeden přibližuje Budhův citát výše, dalšími byly lenost, touha po odpočinku a život sám ve své nahotě a kráse. Stalo se toho hodně. Něco odhalí další posty, něco zůstane skryto na chvíli, na delší čas, napořád.

promarnime

A jaký byl váš rok?
Minimalistický? Maximalistický?
Minimalisticky maximalistický?


03
Sep 15

Občas je dobré si zahřešit

Přeložila: Magdaléna Katolická | Follow: Twitter
7658143274_b40aca2e75_b

Minimalismus je o odříkání a žití s málem a bez pevné vůle se u něj neobejdete.

Nejde pouze o to, že si nepořídíte nové šaty, protože ty staré jsou stále ještě „docela fajn“, že nevyrazíte do restaurace, protože se můžete najíst doma, nebo nekoupíte dětem Wiičko, protože je to naprostá zbytečnost.

I když i to vás stojí mnoho sil a přemýšlení.

Výzvou se stává všechno to, co musíte dělat, abyste tyto věci, aktivity a zážitky nahradili jinými, levnými nebo těmi zcela zdarma a přitom se nestrhali nebo neměli pocit, že se šidíte. A to není jen tak.

Časem máte totiž tendenci sklouznout zpátky, k pohodlnému a jednoduchému životu, jednoduchému řešení. Prostě si chcete dát pauzu.

Žijeme přece jen krátce a do hrobu si peníze nevezmeme, nebo ne?

  • Najednou a nejednou si chcete objednat pizzu k obědu, jen proto, že na ni máte chuť a nechce se vám vařit. Navíc ta, kterou připravíte doma v horku a z upatlanýma rukama, nikdy není taková jako ta z pravé italské restaurace. A ještě potom musíte uklidit kuchyň!
  • Máte tendenci koupit si nové šaty nebo nehorázně drahé boty. Proč? Protože se vám líbí. A protože se v nich budete líbit sami sobě nebo partnerovi.
  • Toužíte po pátku v kině, po lístcích do divadla, po dovolené all inclusive v Africe, v Americe, na Kanárských ostrovech, …

Nic z toho opravdu nepotřebujete. Víte to. Váš život půjde dál, ať už si své impulzivní nápady splníte, ukojíte falešné touhy, či nikoliv. Přesto uvnitř cítíte, že to není tak úplně pravda.

Že jako staří nechcete vzpomínat na to, čeho všeho jste se v duchu minimalismu vzdali.

Neříkám, že je na místě rezignovat na minimalistický způsob života, jen že se někdy vyplatí trochu si zahřešit, udělat si radost.

Fotografie: Tax Credits via Compfight cc