O minimaliste.cz

Napsala: Magdaléna Katolická | Follow: Twitter, Facebook

„Tak co si dáme k večeři?“ zavolala do útrob bytu a klikla na tlačítko Vypnout v nabídce Start na svém notebooku. Ještě než obrazovka zčernala, sklouzly její oči do pravého dolního rohu na informaci o čase – 21:14. No paráda, pomyslela si, další pozdní večeře.

„To je fuk,“ ozvalo se jí v odpověď „Ještě tu něco dodělám a za 10 minut můžu.“

Vstala, přešla pomalými kroky k ledničce, otevřela ji a strčila do ní hlavu. Chlad ovanul její rozpálené tváře. Procházela jednu poličku po druhé a hledala, co by se dalo „beztrestně“ jíst takhle pozdě, a přitom to přineslo požitek. Kromě jogurtu ale nic vhodného nenašla. Chvíli ho převracela v ruce, a potom jej, stejně jako již mnohokrát dříve, položila zpět na místo.

„Jogurt je na takový hlad málo,“ povzdechla si a sáhla po sýru a salámu.

. . .

Tak takhle to probíhalo skoro každý den. Často jsme s Lukášem notebooky zapnuli i po večeři a naši ložnici ještě dlouho po půlnoci naplňovala modro-bílá záře. Bez diáře nebo nějakého elektronického přístroje na poznámky jsme nemohli dát ani ránu a v noci jej odkládali na noční stolek pro případ, že bychom si na něco vzpomněli.

Trpěli jsme klasickým syndromem KZP (konečně zase pátek a kurva zase pondělí) a vážně moc se těšili na důchod (já na mateřskou :)). Vyšplhali jsme sice poměrně vysoko na pracovních žebříčcích, nebylo to ale ono. Něco zkrátka chybělo a něco naopak přebývalo.

První jsem dala výpověď já a dva měsíce na to i Lukáš. Spolu jsme se zapojili do několika dobrovolných aktivit (TedxBrno, Barcamp Brno), začali překládat do češtiny Leovi (Leo Babauta) články o minimalismu a umisťovat je na www.mnm-list.cz a jali se hledat nový směr i sami sebe.

Pracujeme sice stále hodně, děláme ale to, co nás baví, s lidmi, se kterými nás to baví.
Překládáme více a více článků o minimalismu, nejen od Lea, a minimalismu stále více a více podléháme…

Magdaléna Katolická

Rok 2011 pro mě začal stejně jako již několik roků před ním, tedy na horách v objetí přátel. Líbání o půlnoci, pár těch prskavek a petard a smrad v ulicích a spousta křiku a předstírané radosti s příchodem nového roku. Ano, předstírané, a to nemyslím jen u mě, ale hádám i u většiny všech těch rádoby šťastných lidí, válících se po sobě, po zemi a ve sněhu pod vrcholky spanilých Tater, ale i těch dalších jinde v ČR i mimo ni. Uvnitř všichni tak nějak doufající, že ten nový rok bude o něco lepší, o něco bohatší, o něco více vzrušující než ten, za kterým jsme právě zabouchli dveře, že tento rok budeme opravdu šťastní; a ráno zase stejní a všechno kolem stejné a naše nadšení postupně vyprchá jako bublinky ze šampaňského, které jsme zapomněli na dvoře.

A přesto si troufám říct, že se pro mě nakonec rok 2011 stal opravdu tím zlomovým rokem a první polovina roku 2012 onen zlom ještě prohloubila.

V roce 2011 mé dlouhodobé hledání onoho vnitřního štěstí konečně nabralo „správný“ směr. Konečně jsem si přiznala (1. krok), že:

  • Nejsem šťastná, ale spíše unavená.
  • Nejsem ve formě, v jaké jsem bývala dříve, a rozhodně ne v takové, v jaké bych měla/chtěla být.
  • Nakupuji, abych se cítila lépe, abych se odměnila, ale nepomáhá to.
  • Chodím do práce a snažím se něčeho dosáhnout, vydělávám peníze, ale nějak to k ničemu nevede. Práce mě baví, ale mám pocit, že je něco jiného, co bych chtěla/měla dělat a to, co dělám nyní, mi nepřináší dlouhodobé uspokojení a naplnění.
  • Klid a mír, který uvnitř mě určitě někdy byl a určitě někde je, nenacházím.

Četla jsem články o relaxaci, klidu, hledání vnitřního štěstí, knížky o osobním rozvoji…, a informace v nich nabyté jsem zkoušela využít i v praxi. Vše ale pomohlo jen na chvíli, nebo, bohužel, vůbec. Pak jsem v jednom časopise narazila na pojednání o downshiftingu. O tom, jak se úspěšný lidé vzdali kariéry a majetku a začali dělat, co je baví, cestovali, restaurovali nábytek, psali… A mě napadlo, že tohle je něco zcela jiného, tohle dává opravdu smysl.

Dala jsem výpověď (2. krok) a začala se zamýšlet nad tím, kdo jsem, co dělám a co vlastně dělat chci (3. krok). Zapojila jsem se do několika dobrovolných aktivit jako třeba organizace TEDxBrno, příprava dotazníků pro Barcamp Brno, a spolu s Lukášem jsem začala překládat Leovy články o minimalismu. A potom přišli další minimalisté – Joshua a Ryan a jejich úvahy a jejich cesta, a odtud byl už jenom krůček k zahájení minimalizačního procesu mého života, psaní vlastních článků a konečně, po téměř roce, také znovu objevení mé vášně – psát básně, příběhy, knihy. A tak to dělám…

Pracuji na knize pro děti a na knize pro dospělé/ženy, připravuji svoji sbírku básní ve spolupráci s úžasnou grafičkou Milkou, občas se vrhnu na nějaký marketingový výzkum, na přípravu marketingové strategie, a taky pořádám tvořivé kurzy. Hlavně se ale věnuji postupné debordelizaci svého života a své zkušenosti a nápady chci sdílet právě na této stránce.

Lukáš Kypus


Tags: