O minimaliste.cz

Napsala: Magdaléna Katolická | Follow: Twitter, Facebook

„Tak co si dáme k večeři?“ zavolala do útrob bytu a klikla na tlačítko Vypnout v nabídce Start na svém notebooku. Ještě než obrazovka zčernala, sklouzly její oči do pravého dolního rohu na informaci o čase – 21:14. No paráda, pomyslela si, další pozdní večeře.

„To je fuk,“ ozvalo se jí v odpověď „Ještě tu něco dodělám a za 10 minut můžu.“

Vstala, přešla pomalými kroky k ledničce, otevřela ji a strčila do ní hlavu. Chlad ovanul její rozpálené tváře. Procházela jednu poličku po druhé a hledala, co by se dalo „beztrestně“ jíst takhle pozdě, a přitom to přineslo požitek. Kromě jogurtu ale nic vhodného nenašla. Chvíli ho převracela v ruce, a potom jej, stejně jako již mnohokrát dříve, položila zpět na místo.

„Jogurt je na takový hlad málo,“ povzdechla si a sáhla po sýru a salámu.

. . .

Tak takhle to probíhalo skoro každý den. Často jsme s Lukášem notebooky zapnuli i po večeři a naši ložnici ještě dlouho po půlnoci naplňovala modro-bílá záře. Bez diáře nebo nějakého elektronického přístroje na poznámky jsme nemohli dát ani ránu a v noci jej odkládali na noční stolek pro případ, že bychom si na něco vzpomněli.

Trpěli jsme klasickým syndromem KZP (konečně zase pátek a kurva zase pondělí) a vážně moc se těšili na důchod (já na mateřskou :)). Vyšplhali jsme sice poměrně vysoko na pracovních žebříčcích, nebylo to ale ono. Něco zkrátka chybělo a něco naopak přebývalo.

První jsem dala výpověď já a dva měsíce na to i Lukáš. Spolu jsme se zapojili do několika dobrovolných aktivit (TedxBrno, Barcamp Brno), začali překládat do češtiny Leovi (Leo Babauta) články o minimalismu a umisťovat je na www.mnm-list.cz a jali se hledat nový směr i sami sebe.

Pracujeme sice stále hodně, děláme ale to, co nás baví, s lidmi, se kterými nás to baví.
Překládáme více a více článků o minimalismu, nejen od Lea, a minimalismu stále více a více podléháme…

Magdaléna Katolická

Rok 2011 pro mě začal stejně jako již několik roků před ním, tedy na horách v objetí přátel. Líbání o půlnoci, pár těch prskavek a petard a smrad v ulicích a spousta křiku a předstírané radosti s příchodem nového roku. Ano, předstírané, a to nemyslím jen u mě, ale hádám i u většiny všech těch rádoby šťastných lidí, válících se po sobě, po zemi a ve sněhu pod vrcholky spanilých Tater, ale i těch dalších jinde v ČR i mimo ni. Uvnitř všichni tak nějak doufající, že ten nový rok bude o něco lepší, o něco bohatší, o něco více vzrušující než ten, za kterým jsme právě zabouchli dveře, že tento rok budeme opravdu šťastní; a ráno zase stejní a všechno kolem stejné a naše nadšení postupně vyprchá jako bublinky ze šampaňského, které jsme zapomněli na dvoře.

A přesto si troufám říct, že se pro mě nakonec rok 2011 stal opravdu tím zlomovým rokem a první polovina roku 2012 onen zlom ještě prohloubila.

V roce 2011 mé dlouhodobé hledání onoho vnitřního štěstí konečně nabralo „správný“ směr. Konečně jsem si přiznala (1. krok), že:

  • Nejsem šťastná, ale spíše unavená.
  • Nejsem ve formě, v jaké jsem bývala dříve, a rozhodně ne v takové, v jaké bych měla/chtěla být.
  • Nakupuji, abych se cítila lépe, abych se odměnila, ale nepomáhá to.
  • Chodím do práce a snažím se něčeho dosáhnout, vydělávám peníze, ale nějak to k ničemu nevede. Práce mě baví, ale mám pocit, že je něco jiného, co bych chtěla/měla dělat a to, co dělám nyní, mi nepřináší dlouhodobé uspokojení a naplnění.
  • Klid a mír, který uvnitř mě určitě někdy byl a určitě někde je, nenacházím.

Četla jsem články o relaxaci, klidu, hledání vnitřního štěstí, knížky o osobním rozvoji…, a informace v nich nabyté jsem zkoušela využít i v praxi. Vše ale pomohlo jen na chvíli, nebo, bohužel, vůbec. Pak jsem v jednom časopise narazila na pojednání o downshiftingu. O tom, jak se úspěšný lidé vzdali kariéry a majetku a začali dělat, co je baví, cestovali, restaurovali nábytek, psali… A mě napadlo, že tohle je něco zcela jiného, tohle dává opravdu smysl.

Dala jsem výpověď (2. krok) a začala se zamýšlet nad tím, kdo jsem, co dělám a co vlastně dělat chci (3. krok). Zapojila jsem se do několika dobrovolných aktivit jako třeba organizace TEDxBrno, příprava dotazníků pro Barcamp Brno, a spolu s Lukášem jsem začala překládat Leovy články o minimalismu. A potom přišli další minimalisté – Joshua a Ryan a jejich úvahy a jejich cesta, a odtud byl už jenom krůček k zahájení minimalizačního procesu mého života, psaní vlastních článků a konečně, po téměř roce, také znovu objevení mé vášně – psát básně, příběhy, knihy. A tak to dělám…

Pracuji na knize pro děti a na knize pro dospělé/ženy, připravuji svoji sbírku básní ve spolupráci s úžasnou grafičkou Milkou, občas se vrhnu na nějaký marketingový výzkum, na přípravu marketingové strategie, a taky pořádám tvořivé kurzy. Hlavně se ale věnuji postupné debordelizaci svého života a své zkušenosti a nápady chci sdílet právě na této stránce.

Lukáš Kypus


Tags:

18 comments

  1. Jsem začtená do mnoha blogů a líbí se mi, že mi všichni otvíráte náhled do mnoha druhů ,,dospěláckého” života (života po VŠ). Vidím pak to horší i to lepší, můžu o tom dopředu přemýšlet, jak sama bych to chtěla, abych se pak nemusela trápit a nechtěla to složitě měnit. Můžu tvořit sama sebe, přitom to na mně ještě neleží plnou vahou. Jak kdybych stála před životem. Což víceméně stojím – před nezávislým životem.

  2. Děkuji, Ester,
    jsem ráda, že Ti naše články něco přinášejí a moc držím pěsti, ať se Ti daří a jsi spokojená!
    Minimalismus určitě nevyhovuje každému, osobně si ale myslím, že přináší odpověď na mnohé.
    Magda

  3. Dobrý den,
    minimalismus jako nová vlna moderní formy života?
    Možná, je to dobře. Když příjdou děti, je to horší.

    Po letech jsem zvítězil alspoň co se týče domácích PC!

    Máme jeden malý notebook, Aple s OSX a od té doby jsem “přísahám” nemusel ani manželce ani dceři věnovat minutu s nastavením, používáním atd. Intuitivní přístup a jednoduchost. A navíc je jeden, takže se musíme prostřídat a vzniká čas na další aktivity.

  4. Nemyslím si, že je to nová vlna moderní formy života. Myslím, že minimalismus tu byl, je a vždycky bude. Jde jen o to, zda se pro něj rozhodneme nebo ne.
    Někdo minimalisticky žije odjakživa, vůbec o tom nemluví, ani o tom nepřemýšlí.
    Jiný podlehne nátlaku reklamy a nepřeberné nabídce, přijde na to, že mu to nevyhovuje a hledá, jak z toho ven. Jednou z odpovědí může být právě minimalismus.
    A někomu konzumní společnost vyhovuje a vůbec ho nenapdane, že by mohl žít jinak.

    Jako malá jsem používala větu Proč to dělat jednoduše, když to jde i složitě. To abych upozornila na něco, co se zbytečně komplikovalo.
    Čím jsem byla starší, tím méně jsem onu větu používala, tím více jsem si na složité postupy a komplikovanost obecně zvykla. Pomocí minimalismu se snažím opět zjednodušovat a mít tak prostor na něco jiného.

    Nad PC jsem ale, přiznám se, ještě zcela nezvítězila…
    Magdaléna

  5. Jsem moc ráda, že mně čirá náhoda přivedla na tento blog..s myšlenkou na minimalistický styl života koketuji již dlouho. Dlouho také asi jistý druh minimalismu provozuji, jelikož mi dělá vždy velkou radost zbavit se zbytečných věcí, je to něco jako očistný rituál. Přesto se nemohu zbavit dojmu, že věcí mám pořád víc než potřebuji, oblečení víc než unosím a kosmetiku, která se kazí v šuplíku.
    Určitě se na Váš blog budu ráda vracet, zato vynechám jisté módní blogy, které jenom ukazují naprosto nesmyslné hromadění hadrů, kosmetiky a dalších zbytečností :)

  6. Dobrý den, jsem ráda, že jste zavítala na tento blog.
    Velmi se mi líbí označení “očistný rituál” ve spojení se zbavováním se věcí… Díky za něj.

  7. Zdravím Vás Magdo. Jsem též příznivcem minimalismu ke kterému jsem se dostal díky GTD a děkuji Vám za inspiraci a “tipy a triky”. A to jak tady na webu, tak i na Twitteru.
    Dnes ruším slevové karty v obchodech. Propočtem jsem zjistil, že nic nepřinášejí pouze zdržují a naplňují mou peněženku k prasknutí. Zábavné je, že založit si je bylo otázkou mála vteřin či minut. Ukončení je o poznání delší. (:o)))

  8. xadmin1981

    Zdravím Vás, Jendo, a velice děkuji!
    S těmi kartami máte naprostou pravdu, také jich v peněžence pár mám a kromě karty v drogerii DM jsem žádnou už více jak půl roku nepoužila. Myslím, že budu co nevidět následovat Vašeho příkladu :) Děkuji za tip!

  9. Já si myslím, že věcí máte hodně proto, že máte na to, je kupovat.
    Stačí brát životní minimum, a je z vás minimalista raz dva.
    Pravý minimalista by musel žít v přírodě, sám si vyrábět potraviny a oblečení a nemohl mít žádnou techniku, televizi, internet a tak.
    Já sama se k tomu chystám, ale protože mám malé děti, musím počkat až vyrostou.

  10. xadmin1981

    Zdravím, Lenko, a velice děkuji za Váš názor.

    Myslím, že v dnešní době chtějí bohužel i lidé, kteří mají málo peněz, mít to, co jiní, přestože se ve většině případech jedná o věci, jež nepotřebují. Proto si berou půjčky na dovolené či vánoční dárky, kupují televize a jiné vybavení na splátky, případně si pořizují předměty, které jsou alespoň vzhledově podobné těm, jež mají ti movitější. Minimalistou může být podle mě stejně tak milionář jako chuďas, záleží spíše na přesvědčení než na naditosti peněženky.

    Pohledy na minimalismus jsou různé. Pro někoho je minimalismus něco jiného než pro druhého, třetího, čtvrtého…
    Žít v lůně přírody, v souladu s ní a bez technických vymožení je určitě jedna z možností a já Vám držím pěsti, ať se Vám to podaří k Vaší spokojenosti.
    Sama už delší dobu uvažuji o něčem podobném, přesto s vidinou ponechání si určitých technických vymožeností jako počítače na psaní, internetu pro komunikaci s okolním světem, elektřinou apod., ale kdo ví :)

  11. Mistr Eckhart

    “Nic nemít, nic nechtít, nic nevědět.”

  12. xadmin1981

    Kdo nic nemá, nic neztratí. české přísloví
    Jen ten je svoboden, kdo nic nechce a po ničem netouží. Nikos Kazantzakis
    Kdo nic neví, musí všemu věřit. Jan Neruda

    Magdaléna

  13. Mirek Svoboda

    Jsem rad, ze se s Lukasem mate dobre a ze se Vam dari :)

  14. xadmin1981

    Opozděně, ale přece :)
    Díky, Mirku, a ať se Ti také daří!

  15. V prvom rade som veľmi veľmi rada,že som natrafila na tento blog a že to, čo som cítila, čo mi pomáhalo sa debordelizovať má aj pomenovanie – minimalizmus…A už spomenutý proces zbavovania sa vecí ako očistný rituál – ani som si neuvedomila, že je to nejaký rituál : ) pretože to robím dosť často a je to úžasne oslobodzujúce …Nie som nejaká chorá puntičkárka ani nešaliem z každého zrnka prachu ale rada si očisťujem priestor v ktorom žijem…žiadne kopy starých časopisov ,obaly,krabice,oblečenie ktorého mi je ľúto zbaviť sa , kozmetiky ktorú som si kúpila lebo – ma nalákala reklama ,nahovorila kamarátka ..a stoja na poličke ako lapače prachu :) ,veci či časti niečoho o ktorých si myslím že raz nájdem miesto kam patria alebo ich využijem…skrátka zbytočnosti ktoré keby že nevidím ani neviem že ich mám …Ale na druhej strane nie všetko konči v koši alebo darom :) ,rada robím zo starých vecí nové a použiteľné , či si ich sama vyrobím- DIY Taká ,,skladníčka,, je moja mama. Neznášam keď sa mi začne montovať do môjho vyhadzovacieho a vyraďovacieho procesu :)

  16. xadmin1981

    Děkuji za příspěvěk, Lulo, a za sdílení vlastních zkušeností s debordelizací!

  17. Honza Kopecký

    Ahoj Magdaléno,
    děkuji za to, že jsem se díky Vám dostal k pravidlu “Umyj si svoji misku”, které považuji za jeden ze zásadních “klíčových zvyků” schopných posunout člověka někam dál, za první krok k poznání, že dokázat lze vše, co člověk dokázat chce. Je to na delší povídání, a je to moc fajn :-) Přeji vše dobré. Honza

  18. Magdaléna

    Není zač, Honzo, jsem ráda, že „miska“ přišla vhod!
    A naprosto s Vámi souhlasím, je to jedno z nejúžasnějších pravidel vůbec, ale také jedno z nejtěžších…
    Alespoň mně osobně se dost často nechce a nechce a nechce :)

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *