16
Sep 16

Máme za sebou rok ticha

Napsala: Magdaléna Katolická | Follow: Twitter
rok_ticha
Je to více než rok, co se na našich stránkách objevil poslední post. Důvodů bylo hned několik. Jeden přibližuje Budhův citát výše, dalšími byly lenost, touha po odpočinku a život sám ve své nahotě a kráse. Stalo se toho hodně. Něco odhalí další posty, něco zůstane skryto na chvíli, na delší čas, napořád.

promarnime

A jaký byl váš rok?
Minimalistický? Maximalistický?
Minimalisticky maximalistický?


31
Oct 13

lidská mysl

Přeložila: Magdaléna Katolická | Follow: Twitter, Facebook
possibilityJe to již pár měsíců, co jsem narazila na citát Napoleona Hilla, jež uvádím níže a který najdete v připravované knize 6 kroků k minimalismu. Ta bude volně ke stažení od 7. 11.

Tento citát přináší naději a radost, poukazuje totiž na skutečnost, že všechno je možné, pokud to opravdu chceme. Může ale vyvolat i strach, protože ne vše, na co lidská mysl přijde a čemu uvěří, je dobré a mělo by spatřit světlo světa.

Lidská mysl je schopna dokázat cokoliv,
co si vymyslí a čemu uvěří.

Napoleon Hill 

V pozitivním duchu tohoto textu napsal článek Joshua Fields Millburn a vy si jej můžete přečíst v českém jazyce právě teď a právě tady. Přeji příjemné počtení!

Nebyl jsem minimalista, dokud jsem se jím nestal

Nejsem odborník, jen si na něj na internetu hraji.
Nebo spíše: Nebyl jsem expertem na nic, dokud jsem se jím nestal.

  • Víte, v osmnácti jsem nevěděl, jak být lídrem. Ale pak jsem vzal místo prodejce, strávil deset let šplháním po firemním žebříčku a nakonec jsem vedl skupinu sto lidí v šestnácti lokalitách. Postupem času jsem se pomalu stal expertem na inspiraci a vedení lidí.
  • Ve dvaadvaceti jsem nevěděl, jak vést úspěšné podnikání. Potom jsem se to ale, i bez formálního vzdělání, naučil. V průběhu času jsem otevřel čtrnáct ziskových maloobchodních prodejen pro velkou korporaci, podařilo se mi hospodařit s rozpočtem 52 mil. dolarů, a nakonec jsem dohlížel na provoz sto padesáti maloobchodních prodejen (což se mi nyní, jakožto minimalistovi, zdá více než ironické). Postupem času jsem se pomalu stal expertem na podnikání.
  • Ve dvaceti pěti jsem nevěděl, jak se dostat do formy nebo jak shodit nadbytečná kila, která mě pronásledovala. Až jsem změnil svůj jídelníček, začal s jednoduchými cviky a ztratil 70 liber. Nyní se na mě lidé pravidelně obracejí pro rady v souvislosti s dietou a cvičením. Postupem času jsem se pomalu stal odborníkem na zdraví.
  • V sedmadvaceti jsem nevěděl, jak žít smysluplný život. Potom jsem však konfrontoval svoji nespokojenost, strávil dva roky splácením obrovských dluhů a začal hledat štěstí v životně důležitějších oblastech, jako je zdraví, vztahy, růst a přispění, místo v hmotném majetku. Postupem času jsem se pomalu stal expertem na uvědomělé žití.
  • Ve dvaceti osmi jsem nevěděl, jak být minimalistou. Důkazem byl můj třípokojový byt naplněný zbytečnostmi. Pak jsem ale začal své věci zpochybňovat, odstraňovat jednu po druhé ze svého života, až jsem se nakonec zbavil 90 % svých hmotných statků a nahradil je hodnotnými zážitky. Postupem času jsem se pomalu stal expertem na minimalismu.
  • V devětadvaceti jsem nevěděl, co je to blog. Doopravdy! Pak jsem ale potřeboval místo, kde bych se mohl podělit o své psaní a své zkušenosti s ostatními lidmi. Tak jsem se zeptal svého nejlepšího přítele Ryana, jestli by byl ochoten se mnou vytvořit webové stránky a sdílet na nich své (a mé) zkušenosti. Řekl, že ano, a tak jsme vytvořili stránku The Minimalists a začali na ní vydávat své eseje (kterým, jak jsme se dozvěděli později, se říká „příspěvky na blog“), až jsme měli více než deset tisíc čtenářů ze 151 zemí. Postupem času jsme se pomalu stali odborníky na blogování.
  • Blížíc se třicítce jsem netušil, že by bylo možné opustit práci v korporaci a následovat svůj sen psát literární fikci. Ale pak jsem zjistil, že to možné je. Do té doby jsem zjednodušil svůj život, splatil dluhy, změnil své nákupní zvyklosti a radikálně snížil životní náklady. Také jsem prodal byt, vyplatil auto, zrušil téměř všechny své účty a přestěhoval se do malého minimalistického bytu za 500 dolarů měsíčně. A pak jsem dal výpověď. Nyní se mě lidé často ptají, jak i oni mohou přestat žít falešný život a začít žít svůj sen. Postupem času jsem se pomalu stal odborníkem na odchod z korporátního světa a na následování snů.
  • Ve třiceti jsem nebyl publikovaný autor. Měl jsem hromadu odmítacích dopisů od agentů a vydavatelů, které to dokazovaly. Ale teď v jedenatřiceti letech jsem publikoval na vlastní pěst čtyři knihy, které se dostali mezi knihy nejprodávanější, a spoluzaložil jsem vydavatelskou komunitu Asymmetrical Press, kde pomáháme spisovatelům a dalším kreativcům. Postupem času jsem se pomalu stal odborníkem ve vydavatelském světě.
  • Minulý rok jsem nevěřil tomu, že bych mohl být učitelem, protože nemám vysokoškolské vzdělání. Potom jsem ale přišel na to, že bych díky svým zkušenostem z praxe z firemního světa a svojí lásce, vášni a posedlosti psaním mohl být lidem prospěšný. A tak jsem letos na jaře spustil on-line výuku psaní. Když se kurz rychle zaplnil, byl jsem šokován a nabídl jej také v létě. Jakmile se naplnila i jeho kapacita, vypsal jsem podzimní termín. Za nejdůležitější považuji skutečnost, že moji studenti (od teenagerů až po Ph.D.) shledali mé kurzy přínosnými, že jim pomohly vyrůst jako spisovatelům, a umožnily mi tak podílet se na jejich úspěších. Postupem času jsem se pomalu stal expertem na psaní a vyučování.

Nenapsal jsem nic z výše uvedeného proto, abych se chlubil, chvástal nebo vám dával najevo, jak jsem skvělý. Nejsem skvělý a mám k tomu daleko. V ulicích Daytonu v Ohiu nebude v dohledné době stát bronzová socha Joshua Fields Millburna v životní velikosti. Jsem chybující a rozedraný a dokonale nedokonalý, stejně jako jste vy.

Neudělal jsem cokoliv z výše uvedeného proto, že bych byl chytřejší nebo lepší nebo vtipnější nebo více přitažlivý než jakýkoliv jiný člověk. Místo toho mi k odbornosti pomohly pouze činy a čas.

Nic z toho se nestalo přes noc, trvalo to. A nebylo to jednoduché. Vyžadovalo to neustálou aktivitu – provozování činností, jež se změnily v návyky. Teď, když se podívám do zpětného zrcátka svého života, je všechno jinak. Postupem času jsem se pomalu stal odborníkem. A vy se jím můžete stát také.

Fotografie: spinster cardigan via Compfight cc


05
Sep 13

Bohatství

bohatstvi

V dnešní době bohatství často měříme podle toho, co máme, co vlastníme, čím můžeme disponovat, tedy penězi, nemovitostmi, počtem šatů, bot, aut, … Zapomínáme na to, že bohatí můžeme být, i když nic z toho nemáme, nebo toho máme jen pomálu.

Poněvadž a protože je hlavní to bohatství, které si neseme sami v sobě.

Aneb jak řekl Henry David Thoreau:
„Bohatství člověka měříme podle věcí, které může postrádat, 
aniž by přitom ztratil dobrou náladu.“

Tak na to v tom dneším shonu nezapomínejme.

Ilustrační fotografie je od: 401(K) 2013 via Compfight cc


29
Oct 12

Nic nám nepatří

Napsala a nafotila: Magdaléna Katolická | Follow: TwitterFacebook
Když někdo, na kom Vám velmi záleželo, odejde nečekaně (nebo i čekaně) z Vašeho života, zůstane po něm jen obrovské prázdno. Vidíte ho/ji všude, kam se podíváte, každá věc, která patřila jemu/jí, vás bodá do očí a do srdce, přestože nemá ostny. Chodíte od ničeho k ničemu a snažíte se něčím zaplnit tu prázdnotu a utišit tupou bolest, která vás súžuje ve dne, v noci. Nic nepomáhá.

Tlučete se do hlavy, přemýšlíte, co jste mohli v době, kdy jste s danou osobou byli, udělat jinak, co všechno jste spolu ještě nestihli a přitom to mohlo být dávno vykonáno. Proklínáte každý přesčas, každou hloupou hádku a vůbec každou minutu, která byla zbytečně vyplýtvána na něco, co nebylo důležité, namísto toho, abyste tento čas strávili spolu.

Nevím, proč to tak musí být. Proč si občas musíme projít takovým smutným obdobím.

Možná proto, abychom si uvědomili, že jsou kolem nás další lidé, které můžeme ztratit, a že i v jejich případě mráhame drahocenými minutami svých životů ve prospěch hloupostí. Neposloucháme je, uzavíráme se před nimi, nemluvíme s nimi, odháníme je od sebe.

Možná proto, abychom znovu získali pokoru, ten pocit, že nám nic nepatří a že to, co máme dnes, nemusíme mít zítra ba ani příští hodinu.

A možná je to způsob, jakým nám vesmír, Bůh či někdo jiný, v jehož existenci věříme, pomáhá najít, co je opravdu důležité, pokud jsme na to, ve víru konzumu, zapomněli.

Když někdo ztratí, co považoval za jisté, pochopí, že mu nic nepatří.
Paulo Coelho