27
Dec 16

Proč už je můj telefon zase vybitý?

Přeložila: Magdaléna Katolická | Follow: Twitter
RAW1RLRTM7

Sedím na židli na mezinárodní letišti v Daytonu, let má zpoždění. Listuji tweety, fotkami a jinými druhy obsahu na zařízení v mých dlaních, čekám na informaci, zda i příští let bude zrušen. A všichni kolem dělají to stejné – moře lidí ztracených v záři obrazovek, spolu, přesto sami.

Mé počínání přeruší zlověstně blikající červený pruh a varování: vybitá baterie.

První reakce: frustrace, podráždění, mrzutost.
Proč je můj telefon už zase vybitý? Nemůžu tomu uvěřit!

Samozřejmě jsem se díky němu uklidňoval poslední hodinu (či dvě). Zběsile jsem přejížděl obrazovku, přeskakoval z ikony na ikonu a hledal další prchavou dávku dopaminu. Mé chování: zpátečnické a impulzivní, opak smysluplného. Tyto činnosti, když jsou prováděny příliš často, ztrácejí na významu, stejně jako přeblikávání televizních stanic. Je to jakási postmoderní nervozita podobná té, kterou zažívá narkoman toužící po další dávce.

Ale není to vina mého telefonu, je moje: málokdy je vina na hmotné věci. Věc není problém, to my.

Jakmile jsem si tohle uvědomil, odložil jsem telefon a ponořil se do okolního světa. Nejdříve jsem ale odeslala poslední tweet:

Pokud je váš telefon neustále „vybitý“, možná není on ten, kdo má problém.

Z originálu: Why is my phone about to die?
Za fotku díky: StockSnap.io


12
Dec 16

Zbavování se věcí „jen pro případ“: 20 dolarů, 20 minut

Přeložila: Magdaléna Katolická | Follow: Twitter
849083F528

Často si necháváme věci jen tak pro případ: Nedokážeme se jich zbavit, protože by se nám v daleké, neexistující a hypotetické budoucnosti mohly hodit. Skladujeme je kvůli mizivé možnosti, že bychom je využili na cestách a na dovolené.

Takové věci si nemusíme nechávat, stěží je kdy použijeme. Jen doma leží, stojí v cestě, táhnou nás k zemi. Většinou jde o věci, které vůbec nepotřebujeme.

Když se jich místo toho zbavíme, nebudou nám už překážet, uvolní místo.

Během posledních pár let jsme se s Ryanem zbavili většiny těchto věcí „jen pro případ“. A u příležitosti turné k naší poslední knize jsme se přesvědčili, že jsme si žádné takové věci nezabalili s sebou.

Potom jsme otestovali naši hypotézu, tzv. pravidlo 20/20:

Cokoliv čeho se vzdáme a co budeme v budoucnu potřebovat, dokážeme nahradit za méně než 20 dolarů a 20 minut na místě, na kterém se budeme nacházet.

Zatím se tato hypotéza ukázala jako pravdivá ve 100 % případů. A když jsme náhodou potřebovali nahradit něco z věcí „jen pro případ“ (což bylo v méně než 5 případech dohromady a celkem), nikdy nás to nestálo více jak 20 dolarů nebo 20 minut našeho času. Tato teorie zkrátka funguje v 99 % případů pro 99 % všech položek a pro 99 % všech lidí – včetně vás.

A co je důležitější: nic z toho nám nechybělo, nemuseli jsme to ničím nahrazovat.

Díky tomu jsme si pročistili hlavu, udělali si místo a shodili tíhu ze svých ramen.

A co si jen pro případ necháváte vy?

S originálu: Getting rid of just-in-case items: 20 dollars, 20 minutes
Za fotku díky: StockSnap.io


29
Apr 15

Jeffersonský minimalismus aneb 10 pravidel pro spokojený život od Thomase Jeffersona

Přeložila: Magdaléna Kypus Katolická | Follow: Twitter
9976931385_ef5227a8b1_b

Byl třetí americký prezident minimalista? Podle všeho ne. Stačí se podívat na jeho panské sídlo (Monticello) o rozloze 5 000 akrů nebo množství paruk a kapesních hodinek. Zastával však některé názory, které mají s myšlenkou minimalismu přece jen něco společného.

Toto je 10 pravidel Thomase Jeffersona pro spokojený život:

  1. Nikdy neodkládej na zítra, co můžeše udělat dnes.
  2. Nikdy neobtěžuj jiné tím, co můžeš vykonat ty sám.
  3. Nikdy neutrácej peníze, které nemáš.
  4. Nikdy nekupuj to, co nechceš, jen proto, že je to laciné. Nebudeš si toho vážit.
  5. Pýcha nás stojí stejně jako hlad, žízeň a zima.
  6. Nikdy nelituj, najíš-li se málo.
  7. Nic není obtížné, děláš-li to dobrovolně.
  8. Nedopusť, aby ti ubližílo to, co se nikdy nestalo.
  9. Vždy ber věci z té lepší stránky.
  10. Jsi-li rozhněván, počítej do 10, jsi-li velmi rozhněvám, počítej do 100.

Fotografie: Gage Skidmore via Compfight cc
Autoři textu: Joshua Fields Millburn & Ryan Nicodemus


21
Oct 13

Pojďme si zahrát minimalistickou hru

Přeložila: Magdaléna Katolická | Follow: Twitter, Facebookpojdme

Blíží se nový měšíc. Pojďme si v něm spolu zahrát malou hru.

Najděte si přítele nebo člena rodiny. Někoho, kdo je ochoten zbavit se některých zbytečných věci. Tento měsíc se musí každý z vás zbavit jedné věci první den v měsíci, dvou věcí druhý den, tří třetí a tak dále. Může to být cokoliv! Oděvy, nábytek, elektronika, nářadí, ozdoby atd. Darujte je, prodejte nebo vyhoďte. Ať uděláte cokoliv z toho, musí být dané věci z domu a z vašeho života do půlnoci onoho dne.

Ze začátku je tato hra jednoduchá. Ale stává se mnohem náročnější po týdnu dvou, kdy se oba musíte zbavit více než tuctu věcí denně. Ten, kdo to vydrží déle, vyhraje. Pokud to vydržíte oba celý měsíc, vyhrajete oba. Bonusové body dostáváte, pokud hrajete tuto hru s více než dvěma lidmi.

Připraveni? Tak hurá do toho!

Z originálu Let’s play a minimalism game together od Joshua Field Millburna a Ryana Nicodemuse


16
Apr 13

spánek, sex a reprízy

Přeložila: Magdaléna Katolická | Follow: Twitter, Facebooksleep_sex
Joshua napsal nedávno zajímavý článek o jednom z fenoménů naší doby – multitaskingu.

Pod pojmem „multitasking“ si ale většinou nepředstavíme vykonávání dvou činností v jednom okamžiku. To je něco, co jsme schopni zvládnout bez větších potíží, a dokonce to i vnímat, užít si to (poslouchání hudby při sportu, pití vína a povídání si s přáteli apod.). Potíž nastává v případech, kdy je počet činností vyšší než dvě (vaření, žehlení a sledování televize; psaní e-mailů, příspěvků na sociální sítě, sledování dění na poradě a dělání si poznámek apod.).

Naše produktivita tím možná roste, kvalita života v dané okamžiku ale klesá. Nebo jsme snad plně přítomní? Užíváme si to? Je výstup z jednotlivých činností kvalitní? Tak kvalitní, jako kdybychom se daným aktivitám věnovali samostatně a dali jim i sami sobě potřebný čas?

spánek, sex a reprízy

Pokud jde o mě, postel plní dvě funkce, z nichž ani jedna není sledování repríz pořadů.

Rozhlédněte se kolem sebe. Svádíme urputný boj s multitaskingem (dělání více činností v jednom okamžiku, pozn. překladatelky). Všichni se snažíme „zvýšit produktivitu“ ve svém pracovním i osobním životě s pomocí iPhonů a iPadů a iMaců a iKdovíčehoještě. Multitasking je v naší kultuře všudypřítomný.

My ale musíme přijmout skutečnost, že bez ohledu na to, jak dobře jsme schopni multitasking uvádět do praxe, bez ohledu na to, na kolik e-mailů a textů a aktualizací stavů jsme schopni v jednom okamžiku reagovat, nikdy nebudeme mít vše hotovo. To proto, že je nekonečné množství úkolů, kterým se budeme muset věnovat potom, co „všechno dokončíme“.

Jsme neustále bombardováni dalšími a dalšími úkoly, a proto je důležité, a to více než kdy jindy, abychom si našli klidná místa: čekárny, obchod s potravinami, ložnici, …

Proto jsem si vzal zpět svoji ložnici.

Když jsem v posteli, odmítám se dívat na televizi, surfovat na internetu nebo psát textové zprávy. Tyto činnosti mohu dělat kdekoliv jinde a kdykoliv jindy. Uklidňuje mě vědomí toho, že když se moje hlava dotkne polštáře, budu buď spát, nebo mít intimní vztah s někým jiným. Ale nic jiného.

V posteli si zkrátka užívám komfort singletaskingu (dělání jedné činnosti v jednom okamžiku, pozn. překladatelky).