31
Jul 15

Omezte majetek

Přeložila: Magdaléna Kypus Katolická | Follow: Twitter

Ne každý mi rozumí, když mu povím, že nepotřebuji více věcí a že se neustále zbavuji těch, které již mám.

Co jsi to za podivína? Proč chceš mít méně věcí?

Protože mít méně je lepší.

  • Mít méně znamená, že méně utrácíte. Nepotřebujete tolik úložných prostor. Stačí vám menší dům.
  • Mít méně znamená méně starostí. Méně hledáte. Uklízíte méně nepořádku.
  • Mít méně znamená být lehčí. Jste svobodnější. Více se soustředíte na podstatné.
  • Mít méně znamená, že cestujete rychleji. Netrávíte tolik času balením, máte čas na jiné aktivity.
  • Mít méně je udržitelnější, krásnější.

Jistota se nerovná vlastnictví něčeho

Největší překážkou při zbavování se věcí je u většiny lidí pocit jistoty, který jim ony věci dávají. Jedná se pouze jednu z mnoha emocí, které v lidech majetek vyvolává, přesto je tou nejzásadnější. A dokud to nepochopíte, budete mít s věcmi problém.

Zde pár příkladů:

  1. Plný šatník znamená, že jste připraveni na jakoukoliv situaci.
  2. Velký dům vás přesvědčí o tom, že budete moci pořádat různá společenská setkání, přečkat nepřízeň počasí, pořídit si jakýkoliv předmět nebo mít velkou rodinu.
  3. Díky autu se budete domnívat, že jste připraveni na případ nouze.
  4. Kůlna s nářadím ve vás vyvolá pocit, že opravíte poruchy na domě nebo voze.
  5. Nejnovější vybavení (jako například iPad) vás ujistí, že jste moderní a jdete s dobou.
  6. Vlastnictví mobilních zařízení (iPhone, Blackberry, iPad aj.) vám umožní pracovat odkudkoliv a být neustále v kontaktu.

A tak dále. Lidé si vždy najdou důvody pro pořizování věcí, tyto i jiné.

Opravdu ale mají předměty takovou moc, nebo je to pouze iluze?

Často dané věci nepotřebujeme tak moc, jak si myslíme, a i když je máme, nemusíme být v bezpečí. Uvažte jen:

  1. Pokud se podíváte na věci, které v průběhu roku nosíte, přijdete na to, že nosíte stále ty samé a ostatní leží ve skříni. Můžete se jich tedy s klidným svědomím zbavit.
  2. Lidé v menších domech nejsou o nic méně chránění před nepřízní počasí, produkují méně odpadu, mají menší dluhy a dokážou se snáze rozhodovat o tom, co je důležité.
  3. Jde to i bez auta, můžete použít kolo, hromadnou dopravu nebo chodit pešky, zejména pokud se chcete uskromnit. A v případě úrazu si zavoláte sanitku. Je to lepší, než kdybyste se museli na pohotovost odvézt sami.
  4. Nářadí znamená, že můžete něco spravit, ne že to opravdu spravíte.
  5. Nepotřebujete nové vybavení. To, které máte nyní, postačí. Až bude opravdu čas na změnu, poznáte to.
  6. Nemusíte být všude neustále online. Byla dokonce doba (a není to tak dávno), kdy jste nebyli v kontaktu s celým světem, a (vida!) přežili jste. Hodinku, ale i tři bez počítače vydržíte.

Zapomeňte na to, že potřebujete věci, abyste se cítili bezpečně.

Představte si nejhorší situace, do které byste se mohli dostat, a zamyslete se:

  • Co byste mohli v daném případě udělat bez oné věci?
  • Jak pravděpodobné je, že k tomu kdy dojde?
  • A bylo by to opravdu tak hrozné, kdyby k tomu došlo?

Potom zkuste žít bez majetku a mějte záložní plán. Uvidíte, že život není zas až tak děsivý.

Fotografie: handkasteel via cc


02
Dec 14

Mějte se sebou soucit

Přeložila: Magdaléna Kypus Katolická | Follow: Twitter14526595085_551ac44613_b

Život začínáme s přesvědčením, že jsme úžasní. Můžeme tančit na veřejnosti a je nám jedno, co si o nás myslí ostatní. Jak stárneme, přicházíme o tuto víru, kvůli sobě, svým vrstevníkům, rodičům, médiím, trapným situacím. Když dospějeme, pochybujeme o sobě a přísně se soudíme. Kritizujeme svá těla, sebe jako lidské bytosti, svoji (ne)kázeň, své chyby. Nemáme se rádi.

Následkem toho trpí vztahy, stagnuje naše kariéra, náš život není šťastný. Stěžujeme si na všechno a často si osvojujeme špatné stravovací návyky (jíme nezdravě, pijeme hodně alkoholu, necvičíme, příliš nakupujeme, jsme závislí na video hrách nebo na internetu).

Jaká je lepší cesta?

Za prvé si uvědomte, že strádáte, že jste nespokojení, že pochybujete, trpíte úzkostmi, stresem, strachem, frustrací, zlostí, záští.

Potom si všimněte, že nejste jediní. My všichni takto strádáme. Je to součást naší společné lidské zkušenosti.

Zamyslete se nad tím, zda:

  • Můžete mít sami se sebou trochu soucitu?
  • Můžete zjistit, kdo opravdu jste, a přijmout to, místo toho, abyste sami sebe srovnávali s nereálným ideálem?
  • Dokážete ocenit to, co zjistíte, být vděční?

Naslouchejte svému vnitřnímu hlasu, tomu, který vás soudí, hodnotí. Je s vámi neustále a pokud s ním nic neuděláte, převezme nad vámi kontrolu. Naslouchejte mu, ale nevěřte mu. Nechovejte se podle něj. Neříká pravdu, předkládá vám pouze mentální návyky, které jste si za ta léta osvojili. A ty můžete změnit. Můžete o sobě zjistit i dobré věci, můžete se naučit odpouštět, nebýt k sobě tak krutí.

Vyžaduje to praxi. Je to dovednost, kterou se naučíte v průběhu času. Ale změní vše.

Fotografie: Léa Chvrl via Compfight cc
Text: Leo


05
Nov 14

Vypořádejte se s úzkostí

Přeložila: Magdaléna Kypus Katolická | Follow: Twitteranxiety

Protože článek, na kterém pracuji, ještě není hotový a ještě chvíli hotový nebude (vyžaduje totiž trochu studia), pustila jsem se do překladu dalších Leových článků z průvodce pro děti. A rovnou jsem přeložila dva.

Jeden si můžete přečíst již dnes, druhý zveřejním za pár dní. To jen aby naše (vnitřní) děti měly čas všechna ta moudra vstřebat.

vypořádejte se s úzkostí

Úzkost, stres, strach – ty všechny jsou součástí života. Nikdy nebudeme schopni se jim zcela vyhnout, ale to, jak se s nimi vypořádáme, určí, jak efektivní budeme v práci, jak šťastní budeme v životě.

Pojďme se podívat na to: 1) co je příčinou úzkosti, 2) jakými způsoby se s ní můžeme vyrovnat, a 3) jak jí můžeme předcházet.

příčina úzkosti

Odkud se úzkost bere? V podstatě je to starost o budoucnost… okamžik, kdy si myslíme, že věci nedopadnou tak, jak bychom chtěli, nedopadnou dobře, nevyrovnají se našim představám.

Zkrátka srovnáváme současnost s ideálem, nebo se bojíme, že ani v budoucnosti nebude tohoto ideálu dosaženo.

  • Co kdybychom místo toho na ideály zcela zapomněli?
  • Co kdybychom se dívali na přítomnost, ne na budoucnost?
  • Co kdybychom hledali krásu v tom, co je právě teď?
  • Co kdybychom přijali přítomnost takovou, jaká je, aniž bychom ji chtěli měnit?

Tím bychom se mohli ideálů zcela zbavit nebo jejich počet alespoň snížit.

vypořádání se s úzkostí

Pojďme se podívat na některé dobré způsoby, které vám mohou pomoci vypořádat se s úzkostí. Patří mezi ně:

  • cvičení,
  • jóga,
  • procházka,
  • pití čaje,
  • vytvoření seznamu toho, co vás trápí,
  • vytvoření seznam toho, co můžete udělat,
  • meditace,
  • promluva s někým.

Tohle vše pomáhá, ale nevede to k jádru problému. Zvládnutí úzkosti je skvělé, odstranění její příčiny je ještě lepší.

odstranění příčiny úzkosti

Vraťme se k příčině úzkosti, tedy k soustředění se na budoucnost nebo touze po tom, aby se současnost více podobala vysněným představám. Řešením situace je soustředěnost, zaměření se na současnost, upuštění od ideálů. Pak úzkost zmizí.

Stačí, když:

  • si všimnete, že se úzkost dostavila,
  • nahlédnete do svého nitra a zjistíte k čemu se upínáte,
  • uvědomíte si, že lpěním na daném ideálu si působíte bolest,
  • zaměříte svoji pozornost na současnost a přijmete ji takovou, jaká je.

Upusťte od toho, k čemu se upínáte, smiřte se se skutečností. Není to jednoduché. Vyžaduje to praxi. Mnoho praxe. Ale rozvíjením této dovednosti učiníte svůj život šťastnější.

Díky za fotografii patří: Genista via Compfight cc


24
Jul 13

Naučte se být spokojení

Přeložila: Magdaléna Katolická | Follow: Twitter, Facebook
4074661799_1a38a92c5c_b

Mnoho lidí hledá způsob, jak by mohli být šťastní. Já ale zjistil, že spokojenost je důležitější než štěstí.

Proč spokojenost místo štěstí? Tady je pár důležitých důvodů:

  1. Štěstí můžeme a nemusíme mít i několikrát za den (za okamžik), spokojenost je stabilnější.
  2. Štěstí si spojujeme s pořizováním „něčeho“ (jídla, vzrušujících zážitků, teplé koupele, času stráveného s milovaným člověkem). Spokojenost je však dovednost, která nám umožňuje nic nepřidávat, a přesto být spokojení.
  3. Spokojenost je dobrý začátek, pokud se rozhodneme pro změnu (ačkoliv se vám může zdát toto spojení paradoxní).

Co je spokojenost? Pro mě je to ve skutečnosti „být spokojený s tím, kým jste“, což jsem já nebyl mnoho let. A myslím, že většina lidí je na tom stejně.

Během mého života jsem se naučil „být spokojený“ (jistě mám ale pořád co vylepšovat). Jsem spokojený se svým životem. Jsem spokojený sám se sebou. Jsem spokojený po profesionální stránce a nemám potřebu zvyšovat počet čtenářů nebo zobrazených stránek ani své příjmy. Jsem spokojený s tím, jak věci jsou.

A zatímco by něktěří poznamenali: „Jistě, to říkáš teď, když už jsi něco dokázal.“, já se domnívám, že to tak není. Spousta lidí, kteří dosáhnout úspěchu, nejsou spokojení, nejsou šťastní, stále chtějí víc. Na druhou stranu mnoho těch, co jsou chudí nebo nemají „úspěšnou“ kariéru, spokojeno je. Myslím si dokonce, že nalezení spokojenosti má na svědomí každý můj úspěch – pomohlo mi dostat se z dluhů, změnit své návyky, díky němu je ze mě lepší manžel, otec, přítel a spolupracovník a dost možná i lepší spisovatel.

Horší je, že s přístupem „můžeš být spokojený, protože jsi úspěšný“ lidé o spokojenost přicházejí… pokud mluvíme o spokojenosti okamžité a ne té, která se dostaví později, po splnění určitých úkolů, dosažení definovaných cílů nebo určitého stupně finančního úspěchu.

Pojďme se tedy podívat na cestu ke spokojenosti a to, proč je to dobrý přístup k životu.

Cesta ke spokojenosti

Život začínáme s přesvědčením, že jsme úžasní. Můžeme tančit na veřejnosti a je nám jedno, co si o nás myslí ostatní. Jak stárneme, přicházíme o tuto víru, kvůli sobě, svým vrstevníkům, rodičům, médiím, trapným situacím. Když dospějeme, pochybujeme o sobě a přísně se soudíme. Kritizujeme svá těla, sebe jako lidské bytosti, svoji (ne)kázeň, své chyby. Nemáme rádi své životy.

Proto se snažíme zdokonalit, zlepšit se v tom, co nám nejde. Občas pochybujeme, zda se nám to vůbec kdy povede, a jsme nešťastní. A záměrně své pokusy o změny sabotujeme, protože ve skutečnosti nevěříme, že nám tyto změny pomohou.
Následkem toho trpí vztahy, stagnuje kariéra, náš život není šťastný. Stěžujeme si na všechno a často si osvojujeme špatné stravovací návyky (jíme nezdravě, pijeme hodně alkoholu, necvičíme, příliš nakupujeme, jsme závislí na video hrách nebo na internetu).

Takže jaká je cesta ke spokojenosti se sebou a svým životem?

Prvním problémem je, pokud si nevěříte. Na tom musíte zapracovat.

Váš vztah k sobě je stejně důležitý jako váš vztah ke komukoliv jinému. Pokud máte přítele, který neustále chodí pozdě, porušuje své sliby, nepřijde, když to slíbí, přestanete mu věřit. A stejné je to s vámi. Je těžké mít rád někoho, komu nevěříte, i když jste tím někým vy sami.

Proto na tom pracujte (pár nápadů najdete níže v textu). Svoji sebedůvěru pozvolna zvyšujte, až nakonec uvěříte, že jste opravdu úžasní.

Druhým problémem je, že sebe příliš soudíte. Porovnáváte se s ideály, které neexistují, a to ve všech možných oblastech života. Chcete mít krásné tělo. Toužíte po dosažení určitých cílů, v osobní i profesní rovině. Chcete cestovat, učit se jazyky, hrát na hudební nástroje, umět skvěle vařit, mít úžasný sociální život, perfektního partnera a děti a neuvěřitelné úspěchy a být člověk v nejlepší kondici na planetě. Samozřejmě, to jsou přece naprosto realistické ideály, nebo snad ne?

Když máte ideály, porovnáváte se s nimi, přitom ten boj nikdy nemůžete vyhrát.

Cesta spokojenosti znamená, že přestanete. Přestanete se porovnávat, soudit, zapomenete na ideály. A postupně si začnete věřit.

Praktické kroky

Otázkou je, jak se tam dostat, jak se dostat od „býti nešťastní“ k „býti spokojení“?

Je nutné si osvojit několik zásadních dovedností:

  1. Získejte sebedůvěru. Jediný způsob, jak si začít věřit, je postupovat pomalu, krok za krokem. Pokud chce nespolehlivý přítel opět obnovit důvěru, nestačí, aby vám řekl: „Nyní mi můžeš svěřit i svůj život.“ Půjde na to zvolna, začne s malými věcmi a uvidí, jak se situace vyvine. A vy se postupem času začnete více a více otevírat.
    Já začínám s maličkostmi, u kterých jsem si jistý úspěchem – například vypitím sklenice vody každý den. Když chci pít více, nastavím si upomínku. Pokud to vydržíte týden dva, důvěra vzroste. Většina lidí se snaží změnit něco zásadního, selže a ztratí motivaci i zbylou důvěru. Proto začínejte s maličkostmi.
  2. Poznejte své ideály. Dalším problémem je skutečnost, že se neustále cítíte špatně, protože se srovnáváte s ideály. Mohou to být ideály z médií, časopisů, filmové hvězdy nebo jen vlastní představy o tom, jací byste měli být, ať už se jedná o produktivitu v práci nebo vizuální vzhled. Pravda je, že nejste tak špatní, pokud se nepoměřujete s představami. Vzdáte-li se jich, zůstane jen realita, která může být naprosto skvělá – jedinečná lidská bytost, která je krásná svým vlastním způsobem.
    Takže si zkuste položit otázku, zda jste opravdu tak špatní nebo je opravdu tak špatné to, co jste udělali. Pokud ano, je dost dobře možné, že za to mohou ideály. Abyste to poznali, musíte se nejdříve zamyslet, soustředit se a tyto ideály identifikovat.
  3. Zapomeňte na ideály. Jakmile poznáte své ideály, musíte se s nimi přestat srovnávat. Upusťte od nich. Jediný způsob je pochopit, že lpěním na nich si způsobujete bolest a že se chcete té bolesti zbavit. Musíte mít se sebou soucit. Podívejte se na bolest. Mějte se sebou soucit a přestaňte si ubližovat. Nesrovnávejte se.

Podobný článek o tom, jak jsou na nás kladeny vysoké nároky nejen těmi kolem nás, ale i námi samotnými, je například článek přestaňme očekávat.

Fotografie: ajari via Compfight cc


25
Jun 13

Přijměte nepohodlí

Přeložila: Magdaléna Katolická | Follow: Twitter, Facebookprijemete_nepohodli
Vyhýbání se nepohodlí je velmi časté, ale je to velká chyba. Naučit se zvládat trochu nepohodlí změní váš život.

Popřemýšlejte o nepohodlí a o tom, jak jste se mu jako děti pravděpodobně vyhýbali:

  • Nechutnala vám zelenina (nebo jiné zdravé jídlo), takže jste ji nejedli a místo ní jste si dali pohodlné potraviny jako pizzu, hamburgery, hranolky, sladkosti, brambůrky, sušenky.
  • Neradi jste měnili školu nebo se seznamovali s novými lidmi, takže jste místo toho raději zůstali na jednom místě s lidmi, které jste znali.
  • Nechtěli jste se učit nic nového, v čem byste nebyli dobří, tak jste to raději ani nezkusili.
  • Určitý sport vám nešel. Bylo to tak nepříjemné, že jste raději ani nehráli.
  • Cvičení asi také nebylo příjemné, takže jste se mu vyhnuli.
  • Tvrdá práce byla nepříjemná, takže jste se z ní snažili vyvléknout.

Pokud se jako dospělí pokusíte těmto věcem vyhnout, přijdete o to nejlepší a nepřínosnější ze svého života: zdravé (a chutné) jídlo, obohacující cvičení, meditaci, tvrdou práci, učení se novým věcem, poznávání nových lidí, míst a kultur, objevování nových sportů, nástup do nového zaměstnání nebo zahájení vlastního podnikání.

A proto naučit se zvládat nepohodlí, nebo nepohodlí dokonce přijmout, je klíčem k úspěchu.

Jak se to naučíme? V malých krocích:

  1. Zkuste trochu nepohodlí. Utíkejte po dobu několika minut, meditujte po dobu 1 minuty, ochutnejte jídlo, které je trochu jiné, než to, na které jste zvyklí. Všimněte si, že vás nepohodlí nezabilo. Možná to bylo trochu těžké, ale nebylo to nic, co byste nezvládli.
  2. Máte-li nutkání, jen ho sledujte. Řekněme, že máte nutkání dát si svačinu, dívat se na televizi, hrát videohry nebo přestat cvičit. Nemusíte jednat podle svých nutkání. Běžně reagujeme okamžitě, ale je to jen touha. Je to myšlenka/pocit, která nám vyvstane na mysli. Ale to se děje celý den a my nepotřebujeme být ovládání těmito nutkáními. Zaměřte se na ně a pak sledujte, jak mizí. Může se to stát mnohokrát, ale vy se stále můžete jenom dívat.
  3. Sledujte své odůvodnění. Naše mysl je velice dobrá ve vyhýbání se nepohodlí. Pokud budete sledovat svoje nutkání, bude se vás vaše mysl snažit vyprovokovat k akci. Bude říkat: „Nebude to vadit, když to jednou uděláš.“ nebo „Proč sám sebe trápit?“ nebo „Je to příliš těžké, nemůžu to udělat.“. Vězte, že tyto argumenty nejsou vůbec pravdivé. Je to malé dítě ve vaší mysli, vystrašené, utíkající před bolestí. Ale vy to nemusíte dělat. Nemusíte podlehnout svým nutkáním. Můžete zvládnout trochu utrpení a být silní.
  4. Cvičte. Jakmile zvládnete trochu nepohodlí, je to vaše nová, normální úroveň. Tu nyní můžete zvládnout s lehkostí. Zkuste si to trochu ztížit. Zvládnete to. S trochou praxe se to stane vaším novým normálem.

S trochou praxe se budete i v nepohodlí cítit dobře. Dokonce přijmete výzvu, kterou s sebou nepohodlí přináší. A pak můžete být dobří v čemkoliv. Nebudete mít žádné limity, jaké by mohli mít jiní lidé.

Fotografie z compfight.com. Díky!