27
Dec 16

Proč už je můj telefon zase vybitý?

Přeložila: Magdaléna Katolická | Follow: Twitter
RAW1RLRTM7

Sedím na židli na mezinárodní letišti v Daytonu, let má zpoždění. Listuji tweety, fotkami a jinými druhy obsahu na zařízení v mých dlaních, čekám na informaci, zda i příští let bude zrušen. A všichni kolem dělají to stejné – moře lidí ztracených v záři obrazovek, spolu, přesto sami.

Mé počínání přeruší zlověstně blikající červený pruh a varování: vybitá baterie.

První reakce: frustrace, podráždění, mrzutost.
Proč je můj telefon už zase vybitý? Nemůžu tomu uvěřit!

Samozřejmě jsem se díky němu uklidňoval poslední hodinu (či dvě). Zběsile jsem přejížděl obrazovku, přeskakoval z ikony na ikonu a hledal další prchavou dávku dopaminu. Mé chování: zpátečnické a impulzivní, opak smysluplného. Tyto činnosti, když jsou prováděny příliš často, ztrácejí na významu, stejně jako přeblikávání televizních stanic. Je to jakási postmoderní nervozita podobná té, kterou zažívá narkoman toužící po další dávce.

Ale není to vina mého telefonu, je moje: málokdy je vina na hmotné věci. Věc není problém, to my.

Jakmile jsem si tohle uvědomil, odložil jsem telefon a ponořil se do okolního světa. Nejdříve jsem ale odeslala poslední tweet:

Pokud je váš telefon neustále „vybitý“, možná není on ten, kdo má problém.

Z originálu: Why is my phone about to die?
Za fotku díky: StockSnap.io


12
Dec 16

Zbavování se věcí „jen pro případ“: 20 dolarů, 20 minut

Přeložila: Magdaléna Katolická | Follow: Twitter
849083F528

Často si necháváme věci jen tak pro případ: Nedokážeme se jich zbavit, protože by se nám v daleké, neexistující a hypotetické budoucnosti mohly hodit. Skladujeme je kvůli mizivé možnosti, že bychom je využili na cestách a na dovolené.

Takové věci si nemusíme nechávat, stěží je kdy použijeme. Jen doma leží, stojí v cestě, táhnou nás k zemi. Většinou jde o věci, které vůbec nepotřebujeme.

Když se jich místo toho zbavíme, nebudou nám už překážet, uvolní místo.

Během posledních pár let jsme se s Ryanem zbavili většiny těchto věcí „jen pro případ“. A u příležitosti turné k naší poslední knize jsme se přesvědčili, že jsme si žádné takové věci nezabalili s sebou.

Potom jsme otestovali naši hypotézu, tzv. pravidlo 20/20:

Cokoliv čeho se vzdáme a co budeme v budoucnu potřebovat, dokážeme nahradit za méně než 20 dolarů a 20 minut na místě, na kterém se budeme nacházet.

Zatím se tato hypotéza ukázala jako pravdivá ve 100 % případů. A když jsme náhodou potřebovali nahradit něco z věcí „jen pro případ“ (což bylo v méně než 5 případech dohromady a celkem), nikdy nás to nestálo více jak 20 dolarů nebo 20 minut našeho času. Tato teorie zkrátka funguje v 99 % případů pro 99 % všech položek a pro 99 % všech lidí – včetně vás.

A co je důležitější: nic z toho nám nechybělo, nemuseli jsme to ničím nahrazovat.

Díky tomu jsme si pročistili hlavu, udělali si místo a shodili tíhu ze svých ramen.

A co si jen pro případ necháváte vy?

S originálu: Getting rid of just-in-case items: 20 dollars, 20 minutes
Za fotku díky: StockSnap.io


31
Jul 15

Omezte majetek

Přeložila: Magdaléna Kypus Katolická | Follow: Twitter

Ne každý mi rozumí, když mu povím, že nepotřebuji více věcí a že se neustále zbavuji těch, které již mám.

Co jsi to za podivína? Proč chceš mít méně věcí?

Protože mít méně je lepší.

  • Mít méně znamená, že méně utrácíte. Nepotřebujete tolik úložných prostor. Stačí vám menší dům.
  • Mít méně znamená méně starostí. Méně hledáte. Uklízíte méně nepořádku.
  • Mít méně znamená být lehčí. Jste svobodnější. Více se soustředíte na podstatné.
  • Mít méně znamená, že cestujete rychleji. Netrávíte tolik času balením, máte čas na jiné aktivity.
  • Mít méně je udržitelnější, krásnější.

Jistota se nerovná vlastnictví něčeho

Největší překážkou při zbavování se věcí je u většiny lidí pocit jistoty, který jim ony věci dávají. Jedná se pouze jednu z mnoha emocí, které v lidech majetek vyvolává, přesto je tou nejzásadnější. A dokud to nepochopíte, budete mít s věcmi problém.

Zde pár příkladů:

  1. Plný šatník znamená, že jste připraveni na jakoukoliv situaci.
  2. Velký dům vás přesvědčí o tom, že budete moci pořádat různá společenská setkání, přečkat nepřízeň počasí, pořídit si jakýkoliv předmět nebo mít velkou rodinu.
  3. Díky autu se budete domnívat, že jste připraveni na případ nouze.
  4. Kůlna s nářadím ve vás vyvolá pocit, že opravíte poruchy na domě nebo voze.
  5. Nejnovější vybavení (jako například iPad) vás ujistí, že jste moderní a jdete s dobou.
  6. Vlastnictví mobilních zařízení (iPhone, Blackberry, iPad aj.) vám umožní pracovat odkudkoliv a být neustále v kontaktu.

A tak dále. Lidé si vždy najdou důvody pro pořizování věcí, tyto i jiné.

Opravdu ale mají předměty takovou moc, nebo je to pouze iluze?

Často dané věci nepotřebujeme tak moc, jak si myslíme, a i když je máme, nemusíme být v bezpečí. Uvažte jen:

  1. Pokud se podíváte na věci, které v průběhu roku nosíte, přijdete na to, že nosíte stále ty samé a ostatní leží ve skříni. Můžete se jich tedy s klidným svědomím zbavit.
  2. Lidé v menších domech nejsou o nic méně chránění před nepřízní počasí, produkují méně odpadu, mají menší dluhy a dokážou se snáze rozhodovat o tom, co je důležité.
  3. Jde to i bez auta, můžete použít kolo, hromadnou dopravu nebo chodit pešky, zejména pokud se chcete uskromnit. A v případě úrazu si zavoláte sanitku. Je to lepší, než kdybyste se museli na pohotovost odvézt sami.
  4. Nářadí znamená, že můžete něco spravit, ne že to opravdu spravíte.
  5. Nepotřebujete nové vybavení. To, které máte nyní, postačí. Až bude opravdu čas na změnu, poznáte to.
  6. Nemusíte být všude neustále online. Byla dokonce doba (a není to tak dávno), kdy jste nebyli v kontaktu s celým světem, a (vida!) přežili jste. Hodinku, ale i tři bez počítače vydržíte.

Zapomeňte na to, že potřebujete věci, abyste se cítili bezpečně.

Představte si nejhorší situace, do které byste se mohli dostat, a zamyslete se:

  • Co byste mohli v daném případě udělat bez oné věci?
  • Jak pravděpodobné je, že k tomu kdy dojde?
  • A bylo by to opravdu tak hrozné, kdyby k tomu došlo?

Potom zkuste žít bez majetku a mějte záložní plán. Uvidíte, že život není zas až tak děsivý.

Fotografie: handkasteel via cc


29
Apr 15

Jeffersonský minimalismus aneb 10 pravidel pro spokojený život od Thomase Jeffersona

Přeložila: Magdaléna Kypus Katolická | Follow: Twitter
9976931385_ef5227a8b1_b

Byl třetí americký prezident minimalista? Podle všeho ne. Stačí se podívat na jeho panské sídlo (Monticello) o rozloze 5 000 akrů nebo množství paruk a kapesních hodinek. Zastával však některé názory, které mají s myšlenkou minimalismu přece jen něco společného.

Toto je 10 pravidel Thomase Jeffersona pro spokojený život:

  1. Nikdy neodkládej na zítra, co můžeše udělat dnes.
  2. Nikdy neobtěžuj jiné tím, co můžeš vykonat ty sám.
  3. Nikdy neutrácej peníze, které nemáš.
  4. Nikdy nekupuj to, co nechceš, jen proto, že je to laciné. Nebudeš si toho vážit.
  5. Pýcha nás stojí stejně jako hlad, žízeň a zima.
  6. Nikdy nelituj, najíš-li se málo.
  7. Nic není obtížné, děláš-li to dobrovolně.
  8. Nedopusť, aby ti ubližílo to, co se nikdy nestalo.
  9. Vždy ber věci z té lepší stránky.
  10. Jsi-li rozhněván, počítej do 10, jsi-li velmi rozhněvám, počítej do 100.

Fotografie: Gage Skidmore via Compfight cc
Autoři textu: Joshua Fields Millburn & Ryan Nicodemus


02
Dec 14

Mějte se sebou soucit

Přeložila: Magdaléna Kypus Katolická | Follow: Twitter14526595085_551ac44613_b

Život začínáme s přesvědčením, že jsme úžasní. Můžeme tančit na veřejnosti a je nám jedno, co si o nás myslí ostatní. Jak stárneme, přicházíme o tuto víru, kvůli sobě, svým vrstevníkům, rodičům, médiím, trapným situacím. Když dospějeme, pochybujeme o sobě a přísně se soudíme. Kritizujeme svá těla, sebe jako lidské bytosti, svoji (ne)kázeň, své chyby. Nemáme se rádi.

Následkem toho trpí vztahy, stagnuje naše kariéra, náš život není šťastný. Stěžujeme si na všechno a často si osvojujeme špatné stravovací návyky (jíme nezdravě, pijeme hodně alkoholu, necvičíme, příliš nakupujeme, jsme závislí na video hrách nebo na internetu).

Jaká je lepší cesta?

Za prvé si uvědomte, že strádáte, že jste nespokojení, že pochybujete, trpíte úzkostmi, stresem, strachem, frustrací, zlostí, záští.

Potom si všimněte, že nejste jediní. My všichni takto strádáme. Je to součást naší společné lidské zkušenosti.

Zamyslete se nad tím, zda:

  • Můžete mít sami se sebou trochu soucitu?
  • Můžete zjistit, kdo opravdu jste, a přijmout to, místo toho, abyste sami sebe srovnávali s nereálným ideálem?
  • Dokážete ocenit to, co zjistíte, být vděční?

Naslouchejte svému vnitřnímu hlasu, tomu, který vás soudí, hodnotí. Je s vámi neustále a pokud s ním nic neuděláte, převezme nad vámi kontrolu. Naslouchejte mu, ale nevěřte mu. Nechovejte se podle něj. Neříká pravdu, předkládá vám pouze mentální návyky, které jste si za ta léta osvojili. A ty můžete změnit. Můžete o sobě zjistit i dobré věci, můžete se naučit odpouštět, nebýt k sobě tak krutí.

Vyžaduje to praxi. Je to dovednost, kterou se naučíte v průběhu času. Ale změní vše.

Fotografie: Léa Chvrl via Compfight cc
Text: Leo