24
Jul 12

Nový projekt mini-foto-sport aneb jak udržet motivaci

Napsala: Magdaléna Katolická | Follow: TwitterFacebook
Je mnoho aktivit, které vykonáváme a vlastně bychom nemuseli nebo dokonce neměli (přemíra práce, kouření, špatné stravování a další); a je také mnoho těch, které bychom dělat měli a z nějakého důvodu tak nečiníme. Jsou to aktivity týkající se práce, zdraví, hygieny,…, nás samotných nebo našich blízkých a známých. Z nějakého důvodu nás jejich vykonávání nebaví nebo neumíme překonat lenost, najít tu správnou motivaci, proč je upřednostnit před těmi méně důležitými.

Setkávám se s tím dnes a denně. Pracuji déle, než je zdrávo, sportuju méně než je zdrávo, jím více než je zdrávo… Snažím se o změnu, ale ne vždy se to daří.

Příklad:

Ráda plavu. Nechci ale utrácet peníze za návštěvu bazénu, který je navíc 14 km daleko (Kuřim) nebo i více (Brno). S každým narůstajícím kilometrem mezi mnou a místem výkonu dané aktivity totiž moje motivace klesá. Vymyslel jsem proto způsob, jak si zaplavat v kruhovém bazénu mých rodičů o výšce cca 1,2 m. Chvíli jsem v něm chodila pomalu a potom rychleji, tvořila jsem vytvořit vír, a to co možná největší. Potom už jen stačilo plavat proti proudu.

Byl to výborný plán, byla to legrace. S klesající teplotou vody i vzduchu ale klesla moje motivace stejně jako v případě kilometrů.

Podobné to bylo s jízdou na kole. Přestože jsem si to snažila vždy nějak okořenit, nějak ozvláštnit, změnit v rituál, jenom můj a nikoho jiného (což ze začátku opravdu fungovalo), častěji a častěji jsem nacházela výmluvy, proč ne dnes, proč až zítra nebo jindy.

Musela jsem svoje snažení ještě nějak podpořit, přijít na to, jak nadšení udržet. Přečetla jsem si knihu 20 tajemství motivace od Lea a rozhodla se vést si deník. Tento projekt jsem nazvala mini-foto-sport a jeho principem je udělat minimalistickou fotografii alespoň třikrát do týdne při provozování vybrané sportovní aktivity. V létě se bude povětšinou jednat o jízdu na kole (na mojí Júlince), koloběžce Kolobrndě, běh nebo rychlochůzi; na zimu ještě něco vymyslím.

Protože jak uvádí Leo v Jednoduchém průvodci životem minimalisty:
Kdo nemá 15-20 minut na záchranu svého života?


07
Feb 12

Projekt -1/24 – nepřidáte se?

V duchu Leova článku “jediné, co můžete změnit” zahajuji řízenou likvidaci věcí, které jsem za svůj doposavadní život nahromadila a které nepotřebuji. Něco daruji, něco vyhodím… podle situace, typu předmětu a dalších okolností. Na minimaliste.cz bude tento počin veden v kategorii -1/24, tedy minus 1 věc za 24 hodin. Pokud se chcete přidat, byť jen na jediný den, neváhejte a podělte se se mnou v komentářích o Vaše -1.

1. stará alba na fotografie

CO: Jako první mě opouštějí stará alba na fotografie, jedno červené a jedno zelené, která mám od svých 12 let.
1. stará alba
PROČ:
Povětšinu času byla prázdná a tiše čekala v kufru pod postelí na fotky, které je naplní, na ruce, které jimi budou listovat.
Nedošlo k tomu, nedošlo k onomu. A důvody? Možná Vám budou povědomé:

  • Nedostatek fotografií, jež by stálo zato umístit do alba a ukazovat světu.
  • Jiné rozměry fotografií, které by zastřižením ztratily něco na své kráse.
  • Digitální fotoaparáty, co zachytí každý Váš pohyb několikrát a Vy si pak nemůžete vybrat ten, kde vypadáte nejlépe.
  • Nedostatek času na třídění tolika fotografií z digitálních fotoaparátů.
  • Vybrané fotografie v notebooku a notebook téměř stále u sebe, zbylé fotografie jinde, s možností rychlého přehrání či nasdílení.
  • Možnost vytvářet alba na internetu a povolit k nim přístup vybraným osobám, ať už jsou kdekoliv.
  • Nechuť prohlížet si fotografie v okamžiku, kdy se s přáteli a rodinou konečně osobně potkáme.
  • Touha ukázat ostatním fotografie hned nebo brzo po tom, co se zaznamenaná událost udála.
  • Bluetooth a jiné možnosti sdílení fotografií.
  • Chytrý telefon, co vyfotí vše, co chcete i nechcete, máte jej stále u sebe, jednoduše se ovládá přejetím prstu po displeji, zvětšuje a zmenšuje a s pomocí internetu či MMS zašle fotografii požadované osobě nebo ji umístí na Facebook, Twitter snadno, rychle a i s komentářem.

CO S NIMI:
Vnučky maturují, promují, vdávají se a přibývá pravnuků (pravnučky zatím nikoliv). Pravnuci rostou a mají se čile k světu a byt mého dědečka a mojí babičky se postupně zaplňuje fotografiemi – “střípky zázraků, které čas už nevrátí”. Jsou všude, kam se hnete, kam se podíváte, malé, větší, s autem, bez auta, s bráchou, s tetou, s prababičkou, v kočárku, na dece, s čepicí, bez čepice…

Je krásné, vidět radost v očích mých prarodičů, když se všemi těmi fotografiemi probírají, vytahují je z obálek, ve kterých jim byly doručeny, z kredence, kde byly uloženy, z vitrín a rámečků, kde byly vystaveny hned vedle broušeného skla.

Počínaje dneškem si budou moci založit některé fotografie do alba, alespoň ty, na jejichž vystavení už zkrátka nezbude místo.

Magdaléna