12
Dec 16

Zbavování se věcí „jen pro případ“: 20 dolarů, 20 minut

Přeložila: Magdaléna Katolická | Follow: Twitter
849083F528

Často si necháváme věci jen tak pro případ: Nedokážeme se jich zbavit, protože by se nám v daleké, neexistující a hypotetické budoucnosti mohly hodit. Skladujeme je kvůli mizivé možnosti, že bychom je využili na cestách a na dovolené.

Takové věci si nemusíme nechávat, stěží je kdy použijeme. Jen doma leží, stojí v cestě, táhnou nás k zemi. Většinou jde o věci, které vůbec nepotřebujeme.

Když se jich místo toho zbavíme, nebudou nám už překážet, uvolní místo.

Během posledních pár let jsme se s Ryanem zbavili většiny těchto věcí „jen pro případ“. A u příležitosti turné k naší poslední knize jsme se přesvědčili, že jsme si žádné takové věci nezabalili s sebou.

Potom jsme otestovali naši hypotézu, tzv. pravidlo 20/20:

Cokoliv čeho se vzdáme a co budeme v budoucnu potřebovat, dokážeme nahradit za méně než 20 dolarů a 20 minut na místě, na kterém se budeme nacházet.

Zatím se tato hypotéza ukázala jako pravdivá ve 100 % případů. A když jsme náhodou potřebovali nahradit něco z věcí „jen pro případ“ (což bylo v méně než 5 případech dohromady a celkem), nikdy nás to nestálo více jak 20 dolarů nebo 20 minut našeho času. Tato teorie zkrátka funguje v 99 % případů pro 99 % všech položek a pro 99 % všech lidí – včetně vás.

A co je důležitější: nic z toho nám nechybělo, nemuseli jsme to ničím nahrazovat.

Díky tomu jsme si pročistili hlavu, udělali si místo a shodili tíhu ze svých ramen.

A co si jen pro případ necháváte vy?

S originálu: Getting rid of just-in-case items: 20 dollars, 20 minutes
Za fotku díky: StockSnap.io


29
Apr 15

Jeffersonský minimalismus aneb 10 pravidel pro spokojený život od Thomase Jeffersona

Přeložila: Magdaléna Kypus Katolická | Follow: Twitter
9976931385_ef5227a8b1_b

Byl třetí americký prezident minimalista? Podle všeho ne. Stačí se podívat na jeho panské sídlo (Monticello) o rozloze 5 000 akrů nebo množství paruk a kapesních hodinek. Zastával však některé názory, které mají s myšlenkou minimalismu přece jen něco společného.

Toto je 10 pravidel Thomase Jeffersona pro spokojený život:

  1. Nikdy neodkládej na zítra, co můžeše udělat dnes.
  2. Nikdy neobtěžuj jiné tím, co můžeš vykonat ty sám.
  3. Nikdy neutrácej peníze, které nemáš.
  4. Nikdy nekupuj to, co nechceš, jen proto, že je to laciné. Nebudeš si toho vážit.
  5. Pýcha nás stojí stejně jako hlad, žízeň a zima.
  6. Nikdy nelituj, najíš-li se málo.
  7. Nic není obtížné, děláš-li to dobrovolně.
  8. Nedopusť, aby ti ubližílo to, co se nikdy nestalo.
  9. Vždy ber věci z té lepší stránky.
  10. Jsi-li rozhněván, počítej do 10, jsi-li velmi rozhněvám, počítej do 100.

Fotografie: Gage Skidmore via Compfight cc
Autoři textu: Joshua Fields Millburn & Ryan Nicodemus


21
Oct 13

Pojďme si zahrát minimalistickou hru

Přeložila: Magdaléna Katolická | Follow: Twitter, Facebookpojdme

Blíží se nový měšíc. Pojďme si v něm spolu zahrát malou hru.

Najděte si přítele nebo člena rodiny. Někoho, kdo je ochoten zbavit se některých zbytečných věci. Tento měsíc se musí každý z vás zbavit jedné věci první den v měsíci, dvou věcí druhý den, tří třetí a tak dále. Může to být cokoliv! Oděvy, nábytek, elektronika, nářadí, ozdoby atd. Darujte je, prodejte nebo vyhoďte. Ať uděláte cokoliv z toho, musí být dané věci z domu a z vašeho života do půlnoci onoho dne.

Ze začátku je tato hra jednoduchá. Ale stává se mnohem náročnější po týdnu dvou, kdy se oba musíte zbavit více než tuctu věcí denně. Ten, kdo to vydrží déle, vyhraje. Pokud to vydržíte oba celý měsíc, vyhrajete oba. Bonusové body dostáváte, pokud hrajete tuto hru s více než dvěma lidmi.

Připraveni? Tak hurá do toho!

Z originálu Let’s play a minimalism game together od Joshua Field Millburna a Ryana Nicodemuse


11
Feb 13

Co je naším posláním?

Přeložila: Magdaléna Katolická | Follow: Twitter, Facebook

poslani
Přemýšleli jste už někdy o tom, co je Vaším posláním? Ne? Možná byste měli… Proč Vám napoví článek Joshui Fields Millburna a Ryana Nicodemuse, jehož překlad přikládám níže.

. . .

Nebyli jsme předurčeni k tomu, abychom dělali celý svůj život jen jednu jedinou věc.

Přesto je tato myšlenka v naší společnosti silně zakořeněna, zaznívá zejména na internetu. Jako by měl každý člověk předurčeno povolání, které má vykonávat. Jako by evoluce nebo přirozený výběr nebo cokoliv jiného strávilo tisíce let přetvářením a formováním každého z nás tak, aby mohl být spisovatelem, učitelem jógy nebo astronautem.

Ale život neobsahuje tyto druhy absolutna. Nikdo nemá předurčený osud, nikdo nemá jen jednu jedinou předurčenou vášeň, která čeká na objevení. Ve skutečnosti existují desítky, dokonce i stovky toho, co můžeme ve svém životě dělat, čemu se můžeme věnovat a co nás může učinit šťastnými a nadšenými. Proto je rada “následujte svoji vášeň” mizernou radou. Důležité je odpovědět si na otázku: Jaké je moje poslání?

Mnoho z nás v životě „dělá práci“, nebo ještě hůř „dělá kariéru“. Zvykli jsme si na určitý životní styl, takový, který znamená mnoho výdajů a osobních dluhů a spotřebitelských nákupů. To je naše osobní verze „amerického snu“. Šplhali jsme po firemním žebříčku a dříve, než jsme se nadáli, byli jsme příliš vysoko na to, abychom z něj slezli nebo se byli schopni alespoň podívat dolů bez pocitu strachu. Proto pochodujeme stále dál, vpřed a vzhůru, aniž bychom si kdy položili zásadní otázky.

Neznamená to, že je něco špatného na tom pracovat; všichni přece musíme platit účty. Pokud se ale vzdalujeme skutečnému životu a přestáváme se ptát na to, co je opravdu důležité, přestáváme se cítit naplněni.

Stejně jako vášeň, tak i naše poslání není předem dáno. Není vždy snadné jej nalézt, naplnit. Ale pokud objevíme něco, cokoliv, co nás nadchne, a učiníme z toho svoje životní poslání, najdeme opravdovou radost a odměnu v tom, že to můžeme dělat. Jinak jen vyděláváme peníze.


05
Aug 12

Požádejte své přátelé a blízké, aby přijali tu změnu

Napsala a přeložila: Magdaléna Katolická | Follow: TwitterFacebook

Možná jste četli Jednoduchého průvodce životem minimalisty a možná něco jiného o minimalismu . Možná jste přišli na to, že na tom minimalismu něco je a stálo by za to, ho vyzkoušet (byť třeba jen trochu a jen v některých oblastech vašeho života)… Ale i tak vás stále něco drží zpátky.

Důvodů může být mnoho, jedním z nich třeba strach z toho, co tomu řekne vaše okolí. Nebudou si vaši přátelé a blízcí klepat na čelo? Nebudou vás pomlouvat za zády? Nebudou si z vás utahovat? Nepřijdete o ně?

Za dobu, co se o minimalismus pokouším, jsem potkala několik těch, co se schovívavě pousmáli, nebo si možná mysleli, že jsem “zbláznila”. Některé to časem přešlo, jiní se stáhli do ústranní a o tomto tématu se mnou již nehovoří. Akceptuji to a nikoho k minimalismu nenutím, alespoň se o to snažím…

Jsou ale i tací, kteří mě v mém snažení podporují a drží mi palce. A těm všem patří mé velké díky!

Krásný článek o této problematice napsal Joshua s Ryanem a já jsem si dovolila jej pro vás přeložit. Jmenuje se Požádejte své přátelé a blízké, aby přijali tu změnu.

Požádejte své přátele a rodinu, aby přijali změnu

Změna není snadná. Často ji neuskutečníme, protože se nám něco postaví do cesty. Jindy se bojíme, co by si o nás ostatní mysleli, co by o nás řekli nebo že by s námi jednali jinak. Obecně jde ale o to, že se bojíme zavržení.

Když jsme začali s minimalismem, uvědomili jsme si, že mnoho z našich nejbližších přátel a příbuzných nás podporuje, a jiný netečně přihlíží tomu, co se kolem nich děje. Někteří dokonce naši novou filosofii neschvalovali, považovali ji za přímý útok na jejich způsob života. Tím, že jsme začali zpochybňovat náš život, žačali jsme zpochybňovat také ten jejich. To ale nebylo naším záměrem. Chtěli jsme změnit náš život, ne jejich. Jen jsme hledali štěstí a minimalismus byl nástrojem pro jeho hledání, nástroj, který nám měl pomoct najít smysl života.

Někteří byli přesvědčeni, že to, co děláme, je směšné, hloupé nebo dokonce šílené (doslova). Po tom všem, co jsme tak usilovně pracovali, hromadili všechem ten majetek a pořídili si velké domy a pěkná auta a zastávali „důležité“ funkce…, žili jsme americký sen, a to nás přece mělo učinit šťastnými, nebo ne?

Takže pokud nás to šťastnými neučinilo , pak  musí být zcela jistě něco špatně s námi. Tedy alespoň tak se nechali slyšet kritici: Joshua a Ryan zešíleli. Možná procházejí krizí středního věku. Možná se stali členy nějaké sekty (někteří nás z toho opravdu obvinili, přirovnávaje minimalismus k Jonestownu a Branch Davidianu).

Museli jsme jim proto vysvětlit pár věci:

Není to tebou, je to mnou. Už jste to určitě slyšeli dříve. Bylo to mnohkrát parodováno. Přesto je v tom hluboká pravda. My nezpochybňovali životy nikoho jiného kromě svých vlastních.

Mnoho lidí nebylo spokojeno se svojí situací a inspirovali se námi, protože podle všeho „jsme na to přišli“. Ale my to nepřišli. To je frustrovalo, protože chtěli být jako my: My jsme měli majetek, platy, ceny, určitou míru moci, rychle jsme stoupali po kariérním žebříčku. Ale když jsme se kolem sebe rozhlédli, podívali jsme se na lidi pod námi nebo i ty o kus výše, než jsme byli my, uvědomili jsme si, že oni také nebyli šťastní. Kupodivu byli šťastní ještě méně než my, a my jsme nebyli šťastní vůbec. Co jsme měli dělat? Pracovat i nadále tak usilovně jako doposud a snažit se být šťastní?

Je v pořádku říct kritikům, že děláte ony změny proto, abyste byli šťastní. Ještě lepší je se jich zeptat: „Chceš přece, abych byl/a šťastný/á, nebo ne?“

Změna okolností. Kdyby naše 28letá já mohla cestovat časem do roku 1999 a říct 18letému Joshuovi a Ryanovi, čeho „dosáhnou“, pubertální Joshua a Ryan by byli pyšní. To jako že budu mít to, tohle a tamto? To chceš říct, že si budu tohle všechno moct dovolit? Tahle radost by ale brzy vyprchla a ve 28 (možná i dříve) by je stejně pohltila nespokojenost. Změnily se totiž okolnosti. A tak i my se museli změnit. Museli jsme se vyvinout a růst, pokud jsme chtěli být šťastní. To, co vám přináší nějakou hodnotu do života nyní, vám již nemusí zítra přinášet nic.

Vy se také můžete změnit. Minimalismus pro vás nemusí být ta správná cesta. Ale pokud nejste šťastní, budete muset něco změnit. A časem se změní i okolnosti. Je mnoho cest ke štěstí. Minimalismus nám jen umožňuje z cesty odstranit nepořádek, aby se nám šlo snáze. 

Ukažte lidem přínos. Jak jsme postupovali dále, mnoho kritiků přešlo na naši stranu. Ne proto, že bychom je o to požádali (Nikdy jsme nikoho nežádali, aby přijal minimalismus za svůj.), ale proto, že viděli, kolik štěstí nám to přineslo. Viděli, že poprvé ve svém dospělém životě, jsme opravdu nadšení tím, co děláme, a jsme sami se sebou zcela smíření. Viděli, že jsme podle všeho dříve neměli jasno, a možná v tom nemáme jasně ani teď, ale snažíme se, jdeme správným směrem. Nepřesvědčila je akce, ale když viděli přínos, byli schopni nám lépe porozumět.

Nicméně byla i taková přátelství a vztahy, které jsme museli ukončit. Nebylo to snadné, ale určití lidé – kamarádi, ale i rodinní příslušníci – neměli skutečný přínos pro nás život, byli zdrojem negativity a bránili nám v růstu. Bylo to nejhorší možné řešení a my ho použili jen v krajích případech. Je ale dobré vědět, že jak se vyvíjíme, tak i naše vztahy se vyvíjejí. Dnes je mnoho našich starých přátel stále našimi přáteli a jiný ne. Také jsme ale nabyli nova přátelství, posílili vztahy, které nám umožňují růst a užívat si, čeho jsme dosáhli.