21
Oct 13

Pojďme si zahrát minimalistickou hru

Přeložila: Magdaléna Katolická | Follow: Twitter, Facebookpojdme

Blíží se nový měšíc. Pojďme si v něm spolu zahrát malou hru.

Najděte si přítele nebo člena rodiny. Někoho, kdo je ochoten zbavit se některých zbytečných věci. Tento měsíc se musí každý z vás zbavit jedné věci první den v měsíci, dvou věcí druhý den, tří třetí a tak dále. Může to být cokoliv! Oděvy, nábytek, elektronika, nářadí, ozdoby atd. Darujte je, prodejte nebo vyhoďte. Ať uděláte cokoliv z toho, musí být dané věci z domu a z vašeho života do půlnoci onoho dne.

Ze začátku je tato hra jednoduchá. Ale stává se mnohem náročnější po týdnu dvou, kdy se oba musíte zbavit více než tuctu věcí denně. Ten, kdo to vydrží déle, vyhraje. Pokud to vydržíte oba celý měsíc, vyhrajete oba. Bonusové body dostáváte, pokud hrajete tuto hru s více než dvěma lidmi.

Připraveni? Tak hurá do toho!

Z originálu Let’s play a minimalism game together od Joshua Field Millburna a Ryana Nicodemuse


11
Feb 13

Co je naším posláním?

Přeložila: Magdaléna Katolická | Follow: Twitter, Facebook

poslani
Přemýšleli jste už někdy o tom, co je Vaším posláním? Ne? Možná byste měli… Proč Vám napoví článek Joshui Fields Millburna a Ryana Nicodemuse, jehož překlad přikládám níže.

. . .

Nebyli jsme předurčeni k tomu, abychom dělali celý svůj život jen jednu jedinou věc.

Přesto je tato myšlenka v naší společnosti silně zakořeněna, zaznívá zejména na internetu. Jako by měl každý člověk předurčeno povolání, které má vykonávat. Jako by evoluce nebo přirozený výběr nebo cokoliv jiného strávilo tisíce let přetvářením a formováním každého z nás tak, aby mohl být spisovatelem, učitelem jógy nebo astronautem.

Ale život neobsahuje tyto druhy absolutna. Nikdo nemá předurčený osud, nikdo nemá jen jednu jedinou předurčenou vášeň, která čeká na objevení. Ve skutečnosti existují desítky, dokonce i stovky toho, co můžeme ve svém životě dělat, čemu se můžeme věnovat a co nás může učinit šťastnými a nadšenými. Proto je rada “následujte svoji vášeň” mizernou radou. Důležité je odpovědět si na otázku: Jaké je moje poslání?

Mnoho z nás v životě „dělá práci“, nebo ještě hůř „dělá kariéru“. Zvykli jsme si na určitý životní styl, takový, který znamená mnoho výdajů a osobních dluhů a spotřebitelských nákupů. To je naše osobní verze „amerického snu“. Šplhali jsme po firemním žebříčku a dříve, než jsme se nadáli, byli jsme příliš vysoko na to, abychom z něj slezli nebo se byli schopni alespoň podívat dolů bez pocitu strachu. Proto pochodujeme stále dál, vpřed a vzhůru, aniž bychom si kdy položili zásadní otázky.

Neznamená to, že je něco špatného na tom pracovat; všichni přece musíme platit účty. Pokud se ale vzdalujeme skutečnému životu a přestáváme se ptát na to, co je opravdu důležité, přestáváme se cítit naplněni.

Stejně jako vášeň, tak i naše poslání není předem dáno. Není vždy snadné jej nalézt, naplnit. Ale pokud objevíme něco, cokoliv, co nás nadchne, a učiníme z toho svoje životní poslání, najdeme opravdovou radost a odměnu v tom, že to můžeme dělat. Jinak jen vyděláváme peníze.


08
Jul 12

Je méně více?

Nedávno jsme zveřejnili překlad Leova článku Proč je méně lepší. Našla jsem úvahu na podobné téma od Joshui a Ryana. Ti se zamýšlejí nad tím, zda ono známé Méně je více (nebo Méně je někdy více) platí také opačně, a zda je tedy Více je někdy méně.

Sama se domnívám, že platí obojí, že Méně je více a Více je méně. Záleží jen na úhlu pohledu.

Je méně více?
Z originálu Joshui Fields Millburna & Ryana Nicodemuse
volně přeložila: Magdaléna Katolická | Follow: TwitterFacebook

Méně je více. Všichni známe toto rčení. Díky reklamám a televizním pořadům se z něj stala spíše otřepaná fráze („Budeme se muset pokusit vystačit si s tím málem, co tu máme.“). Je to ale pravda? A pokud ano, platí to i obráceně? Je více méně?

Tyto otázky mohou být důležitější, než se může na první pohled zdát.

My oba (Joshua a Ryan) rádi bereme ony stále opakované pravdy a banální slovní spojení, i to, jak na nás působí, a prozkoumáváme jejich další stránky. Zkoušíme na ně vrhnout nové světlo.

Víte například, jaké označení používá naše společnost pro upraveného, zdánlivě úspěšného člověka? Říkáme, že je ukotvený (tj.: “On je tak ukotvený člověk.”). Dříve jsme to s Ryanem slýchali často. Byli jsme pravidelně označováni jako ukotvení lidé. Dlouho jsme to považovali za kompliment.

Ale pak jsme se jednou zastavili a zeptali se: “Co je to kotva?”
Tato otázka nás vedla k významnému objevu: Kotva je věc, která drží loď v zálivu přivázanou v přístavu, drží ji na jednom místě neschopnou prozkoumávat svobodně moře. Možná jsme byli ukotvení – věděli jsme, že nejsme šťastní – a možná být ukotven nemusí být nutně dobré.

V průběhu času každý z nás identifikovat vlastní osobní kotvy, okolnosti bránící nám ve svobodném pohybu a hledání hojnosti (Joshua identifikoval 83 kotev, Ryan 54). Objevili jsme velké kotvy (dluhy, špatné vztahy a další) i malé (zbytečné utrácení, posedlost majetkem aj.) a odstranili většinu z nich, pěkně jednu po druhé. Ukázalo se, že být ukotvena bylo něco strašného. Že nám to bránilo žít své životy tak, jak jsme chtěli. Všechny naše kotvy sice špatné nebyly, drtivá většina z nich nám ale bránila v dosažení trvalé spokojenosti.

Jste také ukotvený člověk? Je to dobrá věc? Jaké jsou některé z vašich kotev? A co se řeknou další známé pravdy?

To nás přivádí zpět k původním otázkám: Je opravdu méně více? A pokud ano, je více ve skutečnosti méně? Navrhujeme odpovědět si na obě tyto otázky „Ano“.

Mít méně věcí vám umožní soustředit se více na úkoly, které máte, a setkávat se s méně překážkami. Dává nám to více času, svobody a zvyšuje to význam našeho bytí. Pracovat méně nám umožní více spolupracovat, růst a pěstovat svoje vášně více, než kdykoliv dříve.

A stejně tak více času vede k menší frustraci a menšímu stresu, více svobody znamená méně úzkosti a méně obav, a smysluplnější život nám umožňuje soustředit se více na to, co je opravdu důležité.

Je tedy více méně? Ano, více znamená méně.

 


15
Jun 12

Jsme pod velkým tlakem

Lidé se stresují více než kdykoliv dříve v historii.
Může za to televize a hubené modelky a drsní, vzrušující muži, kteří se objevují na obrazovce. Ukázka toho, jak byste měli vypadat.
Může za to rádio a propagování nezodpovědného způsobu života sobeckými, požitkářskými, rapovými zpěváky a popovými hvězdami, popíjejícími šampaňské. Příklad toho, jak byste měli žít.
Zaznamenáváte to v práci, kde spolupracovníci pomlouvají toho či onoho, včetně vás. Takto byste se měli chovat.

Abyste měli nejvyšší budovu ve městě, musíte ostatní uzemnit.
Ať chcete nebo ne, je to všude kolem vás. Nebo ne?

Pravda je, že všechen ten tlak, který cítíme, je v našich nitrech. Jistě, je způsoben vnějšími faktory, ale my přece nemusíme spolknout návnadu, nemusíme podlehnout. Pohltí nás pouze v případě, že to dovolíme.

Na první pohled vás budou všichni odsuzovat, ve skutečnosti ale váš život nikoho nezajímá. Každému je jedno, že zrovna vy se nevejdete do nejmenší velikosti šatů, že neřídíte přepychové sportovní auto nebo nebydlíte v nejvyšší budově ve městě.

Jakmile si to uvědomíte, tlak zmizí. Stačí jen pochopit, že perfektní už jste a nic dalšího nepotřebujete.

Článek Joshui Fields Millburna a Ryana Nicodemuse volně přeložila Magdaléna Katolická.


16
Mar 12

Komodifikace lásky

Během roku slavíme mnoho svátků – Den svatého Valentýna, Den matek, narozeniny, Vánoce.
Naučili jsme se spojovat si tyto svátky s dáváním dárků jakožto projevy lásky našim milovaným.

Bylo nám vštípeno, že dávání dárků je jedním z “jazyků lásky”. Tato myšlenka je zcela absurdní, my ji však považujeme za pravdivou: “Miluji Tě, vidíš, tady jsem Ti koupil/a nějaký drahý blyštivý předmět.”

Darování dárků není jazykem lásky o nic víc než je hatmatilka románským jazykem. Dávání dárků se stalo spíše prázdným a zhoubným společenským zvykem, jemuž jsme zcela podlehli. Stali jsme se spotřebiteli lásky.

Samotná myšlenka toho, že je lásku možné považovat za komoditu, je odporná. Často dáváme dárky, abychom ukázali naši lásku právě v okamžiku, kdy máme se skutečnou láskou potíže. Kupování diamantů není důkazem nekonečné oddanosti, závazek, důvěra, porozumění naopak ano.

Dávání dárků sice značí jakousi transakci, láska ale není transakce, je to mnohem víc. Láska přesahuje řeč i materiální bohatství, může být projevena pouze prostřednictvím myšlenek, činů a úmyslů.

Asi nejlépe to řekl Jonathan Franzen: Láska je bezedná empatie a uvědomění si v hlouby srdce, že jiná osoba je stejně skutečné jako jsme my. Milovat někoho, znamená ztotožnit se s jeho/jejími radostmi a trápeními jako by byly naše vlastní a vzdát se tak části sama sebe ve prospěch toho druhého.

Neznamená to, že kupování dárků musí být něco nezbytně špatného, prostřednictvím materiálních dárků můžeme například předávat zkušenosti. Nespojujme si ale dávání dárků s láskou, protože tak to nefunguje.

Článek Joshui Fields Millburna volně přeložila Magdaléna Katolická.